Načítám...

La dolce vita



„Co považuješ za nejtěžší na tvé práci?“, zeptala se mě moje žena, když jsme seděli na večerní promenádě v italském přímořském městečku Grado, a zrovna před nás položili voňavou pizzu.

Dlouho jsem nedostal otázku, u které bych tak dlouho hledal odpověď.

„Je to samotné projektování?
Nebo je to komunikace s klienty?
Nejistota z toho, jestli budeš mít práci?“

Nemyslím si. Projektování je asi stejně náročné, ať jsem jej dělal jako zaměstnanec, anebo teď svým jménem. Pokud v tom chci být dobrý, tak na sobě musím tak jako tak pracovat, rozvíjet se, vzdělávat se. Komunikaci s klienty myslím vždycky upřímně a narovinu, takže plyne většinou tak nějak přirozeně. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se komunikovat moc nechce. Nejistota? Vždycky nějak bylo a nějak bude.

Tak co to tedy je?
Měl jsem to na mysli hned, jak se mě zeptala
Jen jsem zvažoval, jestli je to opravdu ono.

Nejtěžší jsou všechna ta neustálá drobná rozhodnutí, která člověk musí den co den dělat.
Neustále je potřeba se rozhodovat, zda to, či ono. Tak, anebo jinak?
Rozhodnutí, která můžou mít zásadní dopad na naši budoucnost.

Můžu dát ještě i další nabídku, anebo když vyjdou všechny ty předchozí, tak už toho budu mít hodně? Anebo co když třeba nevyjdou a já naopak tuto odmítnu?
Jsem schopen pomoct s tady tím, anebo už hrozí, že nebudu vědět kam dřív skočit?
Mám se zasekat tímto projektem, anebo si raději nechat prostor na nějaké další?
Mám se zasekat drobnými projekty, anebo si nechávat prostor na ty větší? Má vůbec smysl se hnát do velkých projektů, kde bude obrovský tlak, anebo to spíš skládat z více menších?
Je ta cena v nabídce málo, anebo je to moc? Mám ubrat, s rizikem že se s tím budu trápit za „suchý z nosu“, anebo mám ještě přidat s rizikem, že z té ceny „spadnou ze židle“? Má smysl se někde rubat jen cenou v dalším a dalším kole výběrového řízení?
Nejsou veřejné zakázky, kde jde jen a pouze o cenu, ztrátou času?
Můžu si dovolit odmítat věci co mě nebaví? Neztratím tím zákazníka?
Můžu si vůbec dovolit odmítat, anebo mám nabízet všechno?
Na kolik je nový poptávající důvěryhodný? Lze mu věřit?

Tohle považuji za nejtěžší na mé práci.
Ale když jste ochotni se postavit čelem k následkům rozhodnutí, i těm chybným, tak to zase tak těžké není.
Ani to asi příliš nesouvisí přímo s projektováním. Spíš s podnikáním obecně.
V zaměstnání Vám vždycky někdo řekne, co máte dělat.
V podnikání se musíte rozhodovat sami …



Napsat komentář



Další články

17. 9. 2018 Jan Hlavatý

Potkávám poměrně dost různých dokumentací. Sem tam dělám i posudky správnosti cizích dokumentací. Takže mám možnost vidět, a srovnávat. Mnohdy bohužel nesrovnatelné. K tomu bývají nejsmutnější poptávky, jestli bych prý „honem nepředělal projekt, protože podle toho původního (paskvilu) odmítá zhotovitel dělat„. Nepředělal, neb tu nejsem od toho, abych zachraňoval cizí průsery. Nicméně z toho všeho […]


Číst více



13. 8. 2018 Jan Hlavatý

Seriál na pokračování, aneb z některých by se člověk opravdu potrhal smíchy … „Karel“ projekční kancelář je v totálním časovém pressu a usilovně poptává subdodavatele, který by ho vytáhnul z bryndy. Plnění potřebuje do 14 dnů. K poptávce ale přiloží své všeobecné obchodní podmínky, plné totálních nesmyslů, jako že splatnost bude po 60 dnech, že […]


Číst více



31. 12. 2017 Jan Hlavatý

Koncem každého roku píšu cosi jako rekapitulaci.I letos. Byť letos to bude o rekapitulaci spíš jen okrajově.V zásadě je ta rekapitulace pokaždé o tom, jak úspěšný rok to byl (opět byl), jaká byla hromada projektů (téměř stejně jako loni), jak byl letos nejlepší obrat (pomyslná laťka zase poskočila výše). Původní záměr těchto rekapitulací byl inspirovat. […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra