Načítám...

La dolce vita



„Co považuješ za nejtěžší na tvé práci?“, zeptala se mě moje žena, když jsme seděli na večerní promenádě v italském přímořském městečku Grado, a zrovna před nás položili voňavou pizzu.

Dlouho jsem nedostal otázku, u které bych tak dlouho hledal odpověď.

„Je to samotné projektování?
Nebo je to komunikace s klienty?
Nejistota z toho, jestli budeš mít práci?“

Nemyslím si. Projektování je asi stejně náročné, ať jsem jej dělal jako zaměstnanec, anebo teď svým jménem. Pokud v tom chci být dobrý, tak na sobě musím tak jako tak pracovat, rozvíjet se, vzdělávat se. Komunikaci s klienty myslím vždycky upřímně a narovinu, takže plyne většinou tak nějak přirozeně. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se komunikovat moc nechce. Nejistota? Vždycky nějak bylo a nějak bude.

Tak co to tedy je?
Měl jsem to na mysli hned, jak se mě zeptala
Jen jsem zvažoval, jestli je to opravdu ono.

Nejtěžší jsou všechna ta neustálá drobná rozhodnutí, která člověk musí den co den dělat.
Neustále je potřeba se rozhodovat, zda to, či ono. Tak, anebo jinak?
Rozhodnutí, která můžou mít zásadní dopad na naši budoucnost.

Můžu dát ještě i další nabídku, anebo když vyjdou všechny ty předchozí, tak už toho budu mít hodně? Anebo co když třeba nevyjdou a já naopak tuto odmítnu?
Jsem schopen pomoct s tady tím, anebo už hrozí, že nebudu vědět kam dřív skočit?
Mám se zasekat tímto projektem, anebo si raději nechat prostor na nějaké další?
Mám se zasekat drobnými projekty, anebo si nechávat prostor na ty větší? Má vůbec smysl se hnát do velkých projektů, kde bude obrovský tlak, anebo to spíš skládat z více menších?
Je ta cena v nabídce málo, anebo je to moc? Mám ubrat, s rizikem že se s tím budu trápit za „suchý z nosu“, anebo mám ještě přidat s rizikem, že z té ceny „spadnou ze židle“? Má smysl se někde rubat jen cenou v dalším a dalším kole výběrového řízení?
Nejsou veřejné zakázky, kde jde jen a pouze o cenu, ztrátou času?
Můžu si dovolit odmítat věci co mě nebaví? Neztratím tím zákazníka?
Můžu si vůbec dovolit odmítat, anebo mám nabízet všechno?
Na kolik je nový poptávající důvěryhodný? Lze mu věřit?

Tohle považuji za nejtěžší na mé práci.
Ale když jste ochotni se postavit čelem k následkům rozhodnutí, i těm chybným, tak to zase tak těžké není.
Ani to asi příliš nesouvisí přímo s projektováním. Spíš s podnikáním obecně.
V zaměstnání Vám vždycky někdo řekne, co máte dělat.
V podnikání se musíte rozhodovat sami …



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty − 16 =



Další články

15. 4. 2019 Jan Hlavatý

Sestavování a programování Generátoru technických zpráv je v plném proudu! Což je na jednu stranu dobře, že je projekt v pohybu, na druhou stranu je to neskutečně náročné. Přemýšlet nad všemi možnými generovacími podmínkami, vymyslet jak všechny ty texty skládat dohromady, dávat dohromady návaznosti, které pak co ovlivňují, vymyslet jak co vlastně citovat, zkoušet jak […]


Číst více



21. 3. 2019 Jan Hlavatý

V projektech a v praxi bývá sem tam vidět snaha sdružovat vývody za společné proudové chrániče. K tomu se vedou sáhodlouhé diskuse, zdali to je či není možné. Vedle toho stojí častá neznalost projektantů, a snaha zhotovitelů šetřit kde to jen jde; „ať to stojí co to stojí“. Co na to předpisy a normy? vyhláška č. […]


Číst více



9. 3. 2019 Jan Hlavatý

Občas mi chodí dotazy, jak začít projektovat ve zdravotnictví? Tak mě napadlo, že by nebylo od věci k tomu sepsat pár základních postřehů. Zásadní otázkou vždy je, čím začít, protože z aktuální normy ČSN 33 2000-7-710 se toho neznalý příliš nedozví. Proto vždycky jako první doporučuji si podrobně nastudovat starou zrušenou ČSN 33 2140, a […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra