Načítám...

Bydlení v Praze



Narazil jsem náhodou na velmi trefný článek o bydlení v Praze.
V podstatě to je tak, jak se v něm píše. Neumím si moc představit, jak si běžný smrtelník (rozumějme běžná rodina s běžným příjmem) pořizuje v Praze vlastní bydlení. Jediným řešením pro ně je snad uvázat si na krk celoživotní hypotéku se smrtelnými splátkami. Jenže v tom nějak nespatřuji smysl života, honit se jak krysa v kolečku jen proto, abych si mohl pořídit paneláček „u lesa na metru“.

Celé dětství jsem vyrůstal v Přerově v nájemním bytě.
V nádherném funkcionalistickém bytě v Baťově domě z roku 1930 v centru města na pěší zóně.

Obrovské nečtvercové místnosti, obrovská okna, spousta světla. Vysoké stropy. V některých místnostech byly dokonce přiznané nosné kulaté sloupy domu, což byl nevšední prvek interiéru. Obrovská terasa do dvora. Úžasné bydlení přímo v centru města, všude kousek. Výhled na střechy a dominanty města přímo z postele.
Tak nějak jsem tohle všechno považoval a stále považuji za normální.

Smutné z tohoto pohledu je srovnání s dnešními novostavbami.
Děs a hrůza. Pominu-li naprosto tragické zpracování a ošulení všeho, co ošulit jde, tak ponuré dlouhé úzké chodby, pidimístnůstky, či stupidní dispozice jsou pravým opakem výše uvedeného. Minimální normová plocha místnosti 8 nebo 12 m2? Vsaďte se, že tam budou. Minimální normová výška místnosti 2,6 m? Jiné nenajdete.

Srážka se zcela jiným světem, než s nájemním bydlením, pro mě byl v roce 2002 příchod do Brna.
Kdo neměl vlastní bydlení, jako by nebyl. Bydlení v nájmu se obecně považovalo za nevhodné, správné je přece koupit si vlastní! Zvláštní. Přijde mi, že v tomto trendu se za posledních 10 let už ale jede všude.
Předpokládám, že za tím bude hlavně reklamní masáž ze strany bank, neb půjčování je jejich byznys.
Přitom třeba v sousedním Německu spadá do nájemního bydlení více než polovina bytového fondu.

Když se vrátím k tomu úvodu, tedy k Praze, tak pro bydlení v centru stejně smrtelníkovi ze začátku nic jiného než nájem nezbývá. „U lesa na metru“ mě fakt neláká. Naproti tomu v širším centru najdete krásné funkcionalistické byty, i s tím s výhledem na střechy. Všechno máte pod nosem, do dvou ulic okolo je vše k dispozici.
Říkám tomu, že vzdálenostně to máme jak na vsi 🙂

Jak říkal jeden můj kamarád z Přerova.
Nevím, jak dlouho v Praze budu, ale chci si z ní pamatovat to hezké.
Centrum, její atmosféru. Ne nějaké sídliště na okraji.

Mám takový dojem, že v centru snad nebydlí žádní pražané. Kde jsou? Na periferiích?
Centrum patří moravákům a cizincům. U nás na ulici se třeba téměř nemluví česky.
Sedíte v kavárně a přijdete si, jak někde v zahraničí.
Na dovolené.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 × five =



Další články

8. 7. 2019 Jan Hlavatý

Jak jsem slíbil, tak zde jsou anonymní výsledky průzkumu. Sešlo se několik set odpovědí, návratnost průzkumu byla 41 %. cca 29 % odpovědí přišlo přes tento blog cca 69 % odpovědí přišlo oslovením přes ČKAIT a jen necelá 2 % odpovědí přišlo přes reklamu v tištěných sbornících. Zde jsem tedy čekal výrazně vyšší číslo, vezmu-li […]


Číst více



21. 3. 2019 Jan Hlavatý

V projektech a v praxi bývá sem tam vidět snaha sdružovat vývody za společné proudové chrániče. K tomu se vedou sáhodlouhé diskuse, zdali to je či není možné. Vedle toho stojí častá neznalost projektantů, a snaha zhotovitelů šetřit kde to jen jde; „ať to stojí co to stojí“. Co na to předpisy a normy? vyhláška č. […]


Číst více



9. 3. 2019 Jan Hlavatý

Občas mi chodí dotazy, jak začít projektovat ve zdravotnictví? Tak mě napadlo, že by nebylo od věci k tomu sepsat pár základních postřehů. Zásadní otázkou vždy je, čím začít, protože z aktuální normy ČSN 33 2000-7-710 se toho neznalý příliš nedozví. Proto vždycky jako první doporučuji si podrobně nastudovat starou zrušenou ČSN 33 2140, a […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra