Načítám...

10 největších problémů elektroprojektů



Potkávám poměrně dost různých dokumentací.
Sem tam dělám i posudky správnosti cizích dokumentací.
Takže mám možnost vidět, a srovnávat. Mnohdy bohužel nesrovnatelné.
K tomu bývají nejsmutnější poptávky, jestli bych prý „honem nepředělal projekt, protože podle toho původního (paskvilu) odmítá zhotovitel dělat„. Nepředělal, neb tu nejsem od toho, abych zachraňoval cizí průsery. Nicméně z toho všeho můžu shrnout pár základních bodů, které se neustále opakují. A které kdyby se podařilo eliminovat, tak by se výrazně zvedla úroveň celého projektování …

1) Chybí protokol o určení vnějších vlivů

Projektant buďto sám šmudlí vnější vlivy někde v technické zprávě, popřípadě se s nějakým určováním vnějších vlivů vůbec nezalamuje. Co na tom, že dle ČSN 33 2000-1 ed. 2, čl. 132.5 musí návrh elektrického zařízení vycházet z vnějších vlivů? Co na tom, že dle ČSN 33 2000-5-51 ed. 2, čl. NA.512.2.5 musí o určení vnějších vlivů a o opatřeních existovat protokol?
Strašně často pak autoři argumentují tím, že se protokol přece nemusí zpracovávat, neb jsou vnější vlivy normální. Velmi doporučuji si ten čl. NA.512.2.5 přečíst. Jsou v něm totiž podmínky dvě, nikoli pouze jedna. A ta druhá bohužel splněna nebývá, neb tou druhou podmínkou je, že vnější vliv BD musí být 1. A největší sranda bývá, když i dle té technické zprávy prý budou vlivy „nebezpečné“ či dokonce „zvlášť nebezpečné“, ale protokol stále nikde.
To, že má protokol o určení vnějších vlivů existovat už ve stavebním povolení, snad není třeba ani dodávat (neb  už ve stavebním povolení snad projektant navrhuje elektrické zařízení, ne?).

2) Chybně určené vnější vlivy

Nevím, jestli je to nedůslednost, lenost otevřít normu podle které se vlivy určují a klasifikují, či jen pohodlnost neb existuje kouzelné Ctrl C/V? Co bývá v protokolech pořád dokola špatně, jsem už rozepisoval v (zatím) třídílném seriálu – viz díl první, druhý, a třetí.
Pořád dokola bývají venkovní prostory klasifikované jako zvlášť nebezpečné, i když ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 Změna Z1 říká, že jde o prostory nebezpečné (to samé ostatně uvádí i PNE 33 0000-2). Spoustě projektantů uniká, že když kdekoli kde jsou zaměstnanci klasifikují vnější vlivy zvlášť nebezpečné, tak z toho dělají vyhrazené zařízení třídy I., se všemi důsledky.

3) Zcela nevhodně umísťované trafostanice

Dřív bývalo dobrým zvykem dávat transformátory pokud možno co nejblíže k místu spotřeby. Dřív bývalo dobrým zvykem umisťovat transformátory na severní stranu objektů, aby na ně nepralo slunce. A dnes?
Stovky metrů dlouhé haly, a transformátory někde úplně na boku, v poli, nejlépe na jihu. Co na tom, že ČSN 33 2000-8-1 požaduje, že „aby se držely minimální ztráty, musí být transformátory a hlavní distribuční rozváděče umístěny (kde to je možné), takovým způsobem, aby byla minimální vzdálenost k hlavnímu zatížení.„, či že „Transformátor nebo rozváděč napájející tuto skupinu n zatížení musí být umístěn tak blízko k těžišti těchto elektrických zátěží, jak je to jen možné.“ (srov. čl. 6.3 + A.1). Na to v praxi sere pes.
Letos už jsem osobně odmítl jeden projekt výrobní haly právě proto, že stavební povolení dělal projektant teoretik bez jakýchkoli zkušeností. Podle čehož to taky vypadalo. Namísto toho, aby trafostanici dal pěkně na severní stranu haly, doprostřed mezi její dvě výrobní části, hned vedle kompresorovny, tak ji samozřejmě švihnul kdesi bokem na jihovýchodní stranu. Takže místo toho, aby se 2 MW výkonu přenášely cca 30 m do výroby, tak by se musí tahat skoro 200 m daleko. Nikoho to netrápí, akorát od nažehlenýho límečku generálního dodavatele posloucháte žvásty „že už s tím nebudeme nic dělat, protože předchozí projektant určitě měl dobré důvody, proč to takto navrhnul„. Houbelec, předchozí projektant nemá ani ponětí, jak to mastí (neb konkrétně vím, o koho jde – asi 20 letý borec bez jakékoli praxe, vyhozený z jedné firmy pro totální neschopnost, vesele dál projektující jako OSVČ bez jakýchkoli oprávnění). Jedinej, kdo to pak všechno zacvaká, je ale bohužel investor; jak investičními, tak i zvýšenými provozními náklady.

4) Málokdo umí dimenzovat větší průřezy kabelů

Je až k nevíře, v kolika projektech jsou chybně dimenzované kabelové přívody; čím větší přenášený výkon / čím více paralelních kabelů, tím to bývá horší. Drtivá většina „projektantů“ pak argumentuje stylem „však podle katalogu má ten kabel zatížitelnost tolik a tolik, tak to přeci vyjde„. Nevyjde, neb kabely se nedimenzují podle katalogů, nýbrž podle ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. A prostým srovnáním ty normově dovolené zatížitelnosti jsou výrazně odlišné. Ono v tom katalogu si totiž málokdo už přečte, že uvedená zatížitelnost platí jen pro jednu žílu/kabel, ale navíc na vzduchu. Ne ve svazku, či někde uzavřené.
Jako odstrašující příklad perlička z poslední doby: přívod 2500 A, na což údajně mají stačit 2 lana 1-YY 240 na fázi. Prej že podle katalogu zvládne jedno lano 618 A, pro dvě lana koeficient 0.75 = 900 A. No a prej 3 fáze po 900 A = 2700 A. Nestačil jsem na ten myšlenkový pochod zírat. To, že u vývodu 2500 A teče těch 2500 A každou fází, to autorovi zjevně uniká. Co na tom, že jsou lana ve svazku, což má zásadní dopad na odvod tepla? Protože podle ČSN 33 2000-5-52 ed. 2 pak těch lan 1-YY 240 na fázi vyjde 6 (neb dovolená zatížitelnost lana v trojúhelníku s PVC izolací průřezu 240 mm2 není 618 A jak se píše v katalogu, ale dle Tabulky B.52.10 „jen“ 485 A) … a jestli budou na fázi 2 nebo 6 vodičů, to už je setsakra znatelný rozdíl.
Že je v takovém případě mnohem lepší použít třeba jen 4x vodič 300 na fázi s XLPE/EPR izolací, to tuší taky málokdo. Ale vesele se „projektuje“ dál …

5) Málokdo umí pořádně udělat projekt ochrany před bleskem

Ve spoustě dokumentací ke stavebnímu povolení najdete výkresy ochrany před bleskem, aniž by tam k čemu byly. Vyhláška o dokumentaci staveb žádné výkresy jímací soustavy ve stavebním povolení nepožaduje, teta na stavebním úřadě jim stejně nerozumí, a dělat se podle nich zpravidla taky nedá, neb jsou většinou k zahození. Hlavně, že tam bývají rozepsané všechny svorky SS/SK/atd.
Ale na nezbytnou analýzu rizika už zpravidla nikdy nezbyly síly. V technických zprávách se vesele píše o zatřídění LPS, aniž by se kdokoli zalamoval s nějakou analýzou. To, že ve výkresech ochrany před bleskem musí projektant uvádět dostatečné vzdálenosti (srov. ČSN 33 2000-4-444, čl. 444.4.2 písm. h), či ČSN 35 7606, Úvod), o tom patrně mnozí vůbec netuší, o čem je řeč.
Takového „návrhy“ jsou ale zcela nekontrolovatelné.
Tudíž akorát k zahození.
A když ono nakreslit na výkres jednu kouzelnou kružnici s poloměrem 60 m je o tolik snažší, a ještě k tomu dodavatel za úspěšnou realizaci kouzelné pacičky často přihodí i provizi!

6) Chybí znalosti souvisejících předpisů

Výsledkem jsou pak dokumentace plné neplatných norem, dokumentace požadující splnění dávno zrušených předpisů. Potkáváte dokumentace, které požadují splnění ničím nepodložených nesmyslů (proč musí být to nebo ono? protože si to projektant přeje? anebo proto, že to odněkud zkopíroval?) Když je nad něčím konkrétním řeč, tak málokdo otevře příslušnou normu/předpis, aby si vůbec přečetl, co se v nich skutečně píše.
Stačí uvést krásný příklad zákazu používání redukovaných průřezů PEN vodičů (schválně srov. ČSN 33 2000-5-52 ed. 2, čl. 523.6.3 + 523.6.4 spolu s čl. 524.2.1 + 524.2.2 + 524.2.3; k tomu taky třeba ČSN 33 2130 ed. 3, čl. C.2 + Tabulka C.1). Tak jakto, že je v 95% dokumentací stejně najdete?
Málokdo čte normy, málokdo čte související legislativní předpisy.
Co na tom, že mají autorizované osoby zákonnou povinnost se vzdělávat?
To taky málokoho trápí …

7) Ach ten obsah

Dokumentace mnohdy obsahují věci, které obsahovat nemusí, ale naopak neobsahují to, co legislativně obsahovat mají. Máme nějakou vyhlášku, která říká, co má dokumentace ve kterém stupni obsahovat. Jako první by tak bylo záhodno splnit aspoň to minimum, které je požadováno.
U stavebního povolení např. nějaké podmínky pro realizaci díla a jeho uvedení do provozu. V kolika dokumentacích jste něco takového viděli? To je práce projektanta, který dělá stavební povolení, ne aby si to za něj někdo další domýšlel. Anebo taky má být součástí stavebního povolení „seznam strojů a zařízení a technické specifikace – seznam rozhodujících strojů a zařízení, základních mechanických komponentů, zdrojů energie apod.; popis základních technických a výkonových parametrů a souvisejících požadavků„.
Takže se Vám mnohdy dostane do rukou dokumentace, kde spousta požadovaných věcí vůbec není. Pak musíte složitě pátrat a domýšlet si, jak to ten autor vlastně vůbec myslel. Chybějící analýzu rizika už jsem zmiňoval. Mnohdy jsou v dokumentacích návrhy osvětlení, ale výpočty jaksi taky nikde. Je to správně? Není to správně? Člověk aby měl křišťálovou kouli.
Navíc namísto toho, co v dokumentacích být má, tam tam naopak mnohdy najdete spoustu nesmyslů, které tam co dělat nemají. Ale to je pořád dokola

8) Chybí základní bezpečnostní návyky

Jako že napájení ovládacích obvodů strojních zařízení musí být za oddělovacím transformátorem. Že bezpečnostní vypínání musí být ztrátou napětí. Že bezpečnostní vypínání musí působit přímo na vypínací cívku, a ne jej protahovat přes další systémy. Že při spínání 230/24/12 V apod. musí být splněna nějaká izolace mezi cívkou a kontakty (a jen málo relé to splňuje). Že při spínání více obvodů musí být mezi kontakty splněna nějaká izolace (kdy prakticky žádné relé to nesplňuje). Že se do kabelů JYTY nesmí pouštět 230 V, neb nemají izolaci na 300/500 V (srov. ČSN 33 2000-4-41 ed. 2/3, čl. 412.2.4.1). Že za UPS bývá velmi malý zkratový proud, a je tudíž nesmysl tam dávat velké jištění, nedejbože s tvrdší charakteristikou; nebude funkční. Že protažení přívodního kabelu přes UPS není v případě napájení požárně bezpečnostních zařízení napájením ze dvou nezávislých zdrojů. Že musí být nějaká provázanost mezi umělým a nouzovým osvětlením už jsem taky psal.
A takto by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho …

9) Chybí zkušenosti z praxe

Projektuje spousta projektantů teoretiků, kteří si myslí, že když je Projektování elektrických zařízení živnost volná, tak že to může dělat každý. Chybí jim ale jakékoli zkušenosti z praxe, což je bohužel vždy výrazně vidět na výsledku. Bohužel se šetří vždy a všude, takže nikdo neobjednává ani autorský dozor, což by bylo rovněž ku prospěchu věci, aby si každý autor musel své dílo na stavbě obhájit. Jenže tady nastává další problém, že to často nedělá jeden projektant od začátku do konce. Že jsou projektanti, kteří nějak namastí stavební povolení, a dál to jde mimo ně.
Mnohé dokumentace bývají neúplné, stylem „tady to nějak bude“, chybí vzájemné návaznosti, řešení provázaností. Chybí reálná představa prostorových nároků, takže bývají dost často poddimenzované prostory pro rozváděče. Bývá ignorován fakt, že přístroje v rozváděčích hřejí, a že je třeba někam odvádět vzniklé teplo, což třeba u požárně odolných rozváděčů může znamenat problém. Už několikrát jsem se dokonce setkal s tím, že se při osazování dieselu v rané fázi projektu zapomnělo na to, že diesel potřebuje taky nějaký komín pro odtah spalin … občas to bývají neuvěřitelné příběhy.

10) Projektují subjekty, které k tomu nemají oprávnění

Aby někdo mohl projektovat dokumentace k územnímu řízení, ke stavebnímu povolení, ale i dokumentace pro provádění stavby, musí být držitelem živnostenského oprávnění k živnosti vázané Projektová činnost ve výstavbě. To znamená, že buďto má mít sám autorizaci, anebo má mít odpovědného zástupce s autorizací. Pokud nemá, pak se dopouští trestného činu neoprávněného podnikání (podrobněji viz bakalářská práce, zejména kapitoly 4.1 + 5.2).
No a pokud někdo dělá něco, co dělat nemá, tak to podle toho často i vypadá.




Napsat komentář



Další články

17. 9. 2018 Jan Hlavatý

Potkávám poměrně dost různých dokumentací. Sem tam dělám i posudky správnosti cizích dokumentací. Takže mám možnost vidět, a srovnávat. Mnohdy bohužel nesrovnatelné. K tomu bývají nejsmutnější poptávky, jestli bych prý „honem nepředělal projekt, protože podle toho původního (paskvilu) odmítá zhotovitel dělat„. Nepředělal, neb tu nejsem od toho, abych zachraňoval cizí průsery. Nicméně z toho všeho […]


Číst více



13. 8. 2018 Jan Hlavatý

Seriál na pokračování, aneb z některých by se člověk opravdu potrhal smíchy … „Karel“ projekční kancelář je v totálním časovém pressu a usilovně poptává subdodavatele, který by ho vytáhnul z bryndy. Plnění potřebuje do 14 dnů. K poptávce ale přiloží své všeobecné obchodní podmínky, plné totálních nesmyslů, jako že splatnost bude po 60 dnech, že […]


Číst více



31. 12. 2017 Jan Hlavatý

Koncem každého roku píšu cosi jako rekapitulaci.I letos. Byť letos to bude o rekapitulaci spíš jen okrajově.V zásadě je ta rekapitulace pokaždé o tom, jak úspěšný rok to byl (opět byl), jaká byla hromada projektů (téměř stejně jako loni), jak byl letos nejlepší obrat (pomyslná laťka zase poskočila výše). Původní záměr těchto rekapitulací byl inspirovat. […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra