Snažím se nesledovat zprávy a tzv. dění. Nemám televizi, noviny ani časopisy nekupuju, zprávy na internetu pokud možno nečtu. Můj guru v podnikání mě učil, že mám věnovat svou energii jen věcem, které můžu ovlivnit. A nemá tedy smysl se zdržovat s věcma, které nijak neovlivním.

Nicméně neuniklo mi, že byl v pátek v JAR zadržen Radovan Krejčíř. Nic proti němu, v tom co dělá umí evidentně chodit a má prostě svůj způsob podnikání, kterým evidentně umí vydělat, na druhou stranu se jeho způsob podnikání asi všem nezamlouvá. Ale o něm tento příspěvek není.

Co mě na jeho zadržení fascinuje, je ta rychlost fungování aparátu a soudního systému  JAR.
Alespoň z těch střípků, které se kde psaly.
V pátek je Krejčíř zadržen.
V sobotu v poledne je k jeho zadržení koná tisková konference.
A v pondělí má (údajně) soudce rozhodovat o jeho případném propuštění na kauci.
Zkrátka mi přijde, že se tam s tím moc nemažou.

Jako protipól dvě osobní zkušenosti se soudnictvím z naší kotliny.

Zkušenost první. Před rokem se objevil vykuk, který odmítl převzít a uhradit to, co si objednal. Chvíli jsme si dopisovali a vyzýval jsem jej k k převzetí rozpracovanosti a její úhradě, v červenci jsem na něj podal Elektronický Platební Rozkaz. Pokud jste ještě neviděli EPR, tak rozhodnutí o něm vydá soudní tajemník a je v něm uvedeno, že dlužník je povinen automaticky uhradit do 15 dnů to co po něm nárokujete, anebo může proti Vašemu nároku podat odpor. Teprve po případném odporu jde spor k soudci. Pokud ale žalovaný podá odpor, tak je povinen zdůvodnit a doložit proč jej podává, na základě jakých skutečností, má předložit důkazy, atd. Takto je to uvedeno v samotném rozhodnutí EPR. Zde žalovaný pouze podal odpor. Žádné namáhání se s vysvětlováním, či dokazováním. A pak trvá takřka pět měsíců (!), než je vůbec soudem nařízeno jednání. Dny na rozvojovém kontinentu vs. měsíce v zatuchlé Evropě. Jsem v úžasu.

Zkušenost druhá. Před téměř třemi lety na mě byla podána bez mého vědomí žaloba. Bez předchozího upozornění nebo vyzvání. Tak šikovně a fikaně, cíleně zamlčovaná, že jsem se o ní dozvěděl až po roce a půl po jejím podání. Za něco, co jsem neudělal. Snaha ze mě vykonstruovaným příběhem nepodloženým žádnými důkazy vytáhnout takřka 1/4 milionu. A je na mě abych dokázal, že tomu tak nebylo. Uměli byste dokázat co jak bylo v průběhu posledních čtyřech let?
Ale o to nejde. Jde o „rychlost“, s jakou se celý spor táhne. V dubnu letošního roku proběhlo stání u Městského soudu v Brně a ten vyřkl rozsudek, kterým celou žalobu zamítnul. Pak trvalo dva a půl měsíce (!), než ten rozsudek vydali písemně. Dva a půl měsíce než to dá soud na papír. A tak je to se všemi lhůtami ve sporu. K něčemu se vyjádříte a máte jistotu, že se zas čtvrt roku nebude nic dít. Což se potvrzuje i po červencovém odvolání žalující strany. Máme konec listopadu a nic se nikam zatím nepohlo. Vlastně pohlo. Žalující strana se od léta snaží postoupit tuto údajnou pohledávku na společnost, která padá do insolvenčního řízení a hodit spor na ni … jsem v úžasu, jak to u nás všechno pěkně funguje.

Holt v českém soudnictví asi není kam spěchat.