Znáte to. Přijdete na školení, někteří (jako já) mají občas problém stíhat i ten začátek, co bývá okolo 9 hodin. Poslechnete si co mají přednášející na srdci, ve dvě padla a je.

Letos to poprvé zažívám i z druhé strany. Jako přednášející. A nikdy před tím jsem nějak nevnímal, že to ti přednášející mají trochu jinak. Že na to školení musí dojet. Že se to musí nachystat. Že se to potom musí uklidit. A pak ještě zase cesta zpět domů.
Taky je potřeba hodiny přípravy samotných přednášek, psaní příspěvků.
Plánování termínů na další pololetí.
Přednášky, které aktuálně běží, se začínají připravovat nejméně půl roku dopředu.

Nejmarkantnějši časový šok pro mě zatím byl při cestě do Českých Budějovic. Školení sice začíná v 9, ale jako přednášející musíte vstávat už v 5 ráno. Což je pro nás sovy, kterým nedělá problémy v těch 9 teprve normálně vstávat, katastrofa 🙂
Každý to má nějak. Někomu nevadí vstávat v 5 a od dvou odpoledne má raději volno. Já si rád pospím, a když je navíc venku hezky, tak lážo plážo dopoledne. A potom dělám odpoledne, klidně až dlouho do noci.

Nicméně přednášení mě ohromě baví.
A doufám, že to něco přináší i samotným posluchačům.

PS: Nedávno jsem mluvil se svým mentorem, který mě před lety nasměřoval k podnikání. Připomněl mi, že přednášení bylo jedním z mých snů už tehdá. Nejednou se mi už naplnilo, že když něco opravdu silně chcete, tak si to do života přitáhnete. Opravdu.

PPS: A když se Vám to poskládá jako mě od pozítří, tak máte pondělí Olomouc, úterý Ostravu, a ve středu Prahu. Ale aspoň si konečně vyzkouším Pendolino (byť laťka je vysoko, zatím považuju za nej business kupé v RegioJetu)