Cirkusový medvěd




Skončila další přednášková šňůra.

Tentokráte na téma vyšších harmonických. Účast byla veliká, zřejmě téma zaujalo. Ostatně za celou svou projekční kariéru si nevybavuju, krom specializovaných a tematicky zaměřených konferencí, nějaké přednášky na toto téma. Ostatně téma, které bude víc a víc aktuální, téma, které bude možné jen velmi těžko v budoucnu ignorovat.
Ke konci šňůry už jsem si připadal trochu jako cirkusový medvěd, kterého vozí ze štace na štaci 🙂 Ostatně je to i zvláštní pocit, když už počtvrté odvykládáváte to samé. To pak vnitřní hlas říká “vždyť už jsi to říkal, ne?” Jinak příprava takové přednášky, ač je třičtvrtě až hodinová, je docela časově náročná. Musíte si ujasnit nosnou nit, o čem to bude. Musíte o tom napsat příspěvek. Musíte dát dohromady slajdy, což je (aspoň u mě) činnost minimálne na týden až dva. Uděláte první návrh, doplňujete, pak to celé překopete, pak zas doplníte, uberete, přeskládáte, překopete … a pak Vás u první přednášky stejně napadne X dalších věcí, co byste ještě doladili. Tož dolaďovat už je potřeba naživo.
No a do toho se ještě samozřejmě projektuje. Už se moc nedivím, proč nepřednáší tak moc lidí.
Tentokrát mi sedl časový harmonogram, kdy jsem přednášel až jako poslední, a měl jsem tedy celé dopoledne volno na toulání. V Budějovicích se mi moc líbilo centrum a parky kolem řeky. Mimochodem velmi doporučuji místní restauraci “Life is dream”, moc jsem si na večeři pošmáknul. V Ostravě jsem šel nostalgicky nasát atmosféru ke kruháči v Dubině, v Brně jsem zas prošel místa, kde jsem za celých 8 let nebyl. Když člověk nemá auto, tak pěšky pozná spoustu zákoutí, která by jinak jen míjel.
Po lednu, který byl lážo plážo nastala smršť únor-březen-duben. Teď je první týden, kdy jsem si konečně udělal veget. Snad i proto jsem toho od začátku roku moc nenapsal. Bo neni čas! A od příštího týdne včetně celého května to se zahlcením nebude lepší. A to prej mají všichni krizi … ?
PS: Jinak díky za první komentář, byť jsem ještě na tu koncepci nepřišel. Ale většinou to vždycky potřebuje čas na dozrání. Pak se teprva dá sklízet.



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

20 + eleven =



Další články

3. 3. 2021 Jan Hlavatý

Sedět celé dny u počítače samozřejmě zdraví úplně neprospívá. Bolesti zad, bolesti ruk od myši, asi nejsem sám, kdo to řeší. Tak tady je pár postřehů, na co jsem u toho zatím přišel.   Židle Myslím, že jsem šel tehdy v roce 2012 na nějakou obchodní schůzku. Šel jsem po Korunní nahoru, a zčista jasna […]


Číst více



9. 2. 2021 Jan Hlavatý

Příběh první, rozehřívací Rok 2013. Praha Krč. Poliklinika Budějovická. Rekonstrukce pidiordinací. Nejspíš nejlevnější zhotovitel to zmastil jak mohl, Á-čkový chrániče letěly za ÁC-čkový (což je v prostorách skupiny 1 přímo zakázáno), samostatný proudový chrániče nahrazeny za centrální (což podle norem rovněž být nesmí). Ostatně už jsem o tom jejich řádění psal. Při realizaci mi volal […]


Číst více



31. 12. 2020 Jan Hlavatý

Že byl rok 2020 jiný asi nemusíme pitvat. Vyzdvihnu spíš, v čem byl skvělý, kam posunul mnohé hranice: to co do letoška “nešlo”, se ukazuje, že najednou nějak jde; říkám to pořád, že “nejde” se vždy dělí na “nechce se” a/nebo “neumíme“ velmi stoupla ochota zákazníků spolupracovat na dálku; je zajímavé sledovat, co všechno najednou […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra