Načítám...

La dolce vita



“Co považuješ za nejtěžší na tvé práci?”, zeptala se mě moje žena, když jsme seděli na večerní promenádě v italském přímořském městečku Grado, a zrovna před nás položili voňavou pizzu.

Dlouho jsem nedostal otázku, u které bych tak dlouho hledal odpověď.

“Je to samotné projektování?
Nebo je to komunikace s klienty?
Nejistota z toho, jestli budeš mít práci?”

Nemyslím si. Projektování je asi stejně náročné, ať jsem jej dělal jako zaměstnanec, anebo teď svým jménem. Pokud v tom chci být dobrý, tak na sobě musím tak jako tak pracovat, rozvíjet se, vzdělávat se. Komunikaci s klienty myslím vždycky upřímně a narovinu, takže plyne většinou tak nějak přirozeně. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se komunikovat moc nechce. Nejistota? Vždycky nějak bylo a nějak bude.

Tak co to tedy je?
Měl jsem to na mysli hned, jak se mě zeptala
Jen jsem zvažoval, jestli je to opravdu ono.

Nejtěžší jsou všechna ta neustálá drobná rozhodnutí, která člověk musí den co den dělat.
Neustále je potřeba se rozhodovat, zda to, či ono. Tak, anebo jinak?
Rozhodnutí, která můžou mít zásadní dopad na naši budoucnost.

Můžu dát ještě i další nabídku, anebo když vyjdou všechny ty předchozí, tak už toho budu mít hodně? Anebo co když třeba nevyjdou a já naopak tuto odmítnu?
Jsem schopen pomoct s tady tím, anebo už hrozí, že nebudu vědět kam dřív skočit?
Mám se zasekat tímto projektem, anebo si raději nechat prostor na nějaké další?
Mám se zasekat drobnými projekty, anebo si nechávat prostor na ty větší? Má vůbec smysl se hnát do velkých projektů, kde bude obrovský tlak, anebo to spíš skládat z více menších?
Je ta cena v nabídce málo, anebo je to moc? Mám ubrat, s rizikem že se s tím budu trápit za “suchý z nosu”, anebo mám ještě přidat s rizikem, že z té ceny “spadnou ze židle”? Má smysl se někde rubat jen cenou v dalším a dalším kole výběrového řízení?
Nejsou veřejné zakázky, kde jde jen a pouze o cenu, ztrátou času?
Můžu si dovolit odmítat věci co mě nebaví? Neztratím tím zákazníka?
Můžu si vůbec dovolit odmítat, anebo mám nabízet všechno?
Na kolik je nový poptávající důvěryhodný? Lze mu věřit?

Tohle považuji za nejtěžší na mé práci.
Ale když jste ochotni se postavit čelem k následkům rozhodnutí, i těm chybným, tak to zase tak těžké není.
Ani to asi příliš nesouvisí přímo s projektováním. Spíš s podnikáním obecně.
V zaměstnání Vám vždycky někdo řekne, co máte dělat.
V podnikání se musíte rozhodovat sami …



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eleven + 20 =



Další články

10. 3. 2020 Jan Hlavatý

Projektant odpovídá! Na revizi se musí podepsat projektant! Za vše zcela jednoznačně odpovídá projektant! Takovými výkřiky se praxe jen hemží. Ale první otázka, která mě u toho vždycky napadne je … který projektant? Ten, který dělal dokumentaci k územnímu řízení? Nebo ten, který dělal dokumentaci ke stavebnímu povolení? Či ten, který dělal zadávací dokumentaci veřejné […]


Číst více



19. 2. 2020 Jan Hlavatý

Koukám, že jsem už rok a půl nenapsal nic o cenách. Pojďme to napravit. Opakovaně se v posledních příspěvcích vracím k tomu, že při projektování používám procesy a měření času. Vracím se k tomu pořád proto, že to dává velmi zajímavé výsledky. A nyní bych chtěl ukázat další z nich.   Ve svém prvním příspěvku […]


Číst více



2. 2. 2020 Jan Hlavatý

Elektromobilita hýbe současným světem, o tom žádná. Nicméně začne pomalu hýbat i světem projekčním. To proto, že začne být projektování nabíjecích stanic, či přípravy pro ně, povinné. Všechny stavby, u kterých bude podáno stavební povolení po 21. 3. 2021, budou mít totiž stanoveny minimální povinné požadavky z hlediska elektromobility. Měkčí požadavky jsou na neobytné budovy: […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra