Načítám...

La dolce vita




Co považuješ za nejtěžší na tvé práci?“, zeptala se mě moje žena, když jsme seděli na večerní promenádě v italském přímořském městečku Grado, a zrovna před nás položili voňavou pizzu. Dlouho jsem nedostal otázku, u které bych tak dlouho hledal odpověď.

Je to samotné projektování?
Nebo je to komunikace s klienty?
Nejistota z toho, jestli budeš mít práci?

Nemyslím si. Projektování je asi stejně náročné, ať jsem jej dělal jako zaměstnanec, anebo teď svým jménem. Pokud v tom chci být dobrý, tak na sobě musím tak jako tak pracovat, rozvíjet se, vzdělávat se. Komunikaci s klienty myslím vždycky upřímně a narovinu, takže plyne většinou tak nějak přirozeně. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se komunikovat moc nechce. Nejistota? Vždycky nějak bylo a nějak bude.

Tak co to tedy je?
Měl jsem to na mysli hned, jak se mě zeptala
Jen jsem zvažoval, jestli je to opravdu ono?

Nejtěžší jsou všechna ta neustálá drobná rozhodnutí, která člověk musí den co den dělat. Neustále je potřeba se rozhodovat, zda to, či ono. Tak, anebo jinak? Rozhodnutí, která můžou mít zásadní dopad na naši budoucnost.

  • Můžu dát ještě i další nabídku, anebo když vyjdou všechny ty předchozí, tak už toho budu mít hodně? Anebo co když třeba nevyjdou a já naopak tuto odmítnu?
  • Jsem schopen pomoct s tady tím, anebo už hrozí, že nebudu vědět kam dřív skočit?
  • Mám se zasekat tímto projektem, anebo si raději nechat prostor na nějaké další?
  • Mám se zasekat drobnými projekty, anebo si nechávat prostor na ty větší? Má vůbec smysl se hnát do velkých projektů, kde bude obrovský tlak, anebo to spíš skládat z více menších?
  • Je ta cena v nabídce málo, anebo je to moc? Mám ubrat, s rizikem že se s tím budu trápit za “suchý z nosu”, anebo mám ještě přidat s rizikem, že z té ceny “spadnou ze židle”?
  • Má smysl se někde rubat jen cenou v dalším a dalším kole výběrového řízení?
  • Nejsou veřejné zakázky, kde jde jen a pouze o cenu, ztrátou času?
  • Můžu si dovolit odmítat věci co mě nebaví? Neztratím tím zákazníka?
  • Můžu si vůbec dovolit odmítat, anebo mám nabízet všechno?
  • Na kolik je nový poptávající důvěryhodný? Lze mu věřit?

Tohle považuji za nejtěžší na mé práci. Ale když jste ochotni se postavit čelem k následkům rozhodnutí, i těm chybným, tak to zase tak těžké není. Ani to asi příliš nesouvisí přímo s projektováním. Spíš s podnikáním obecně.

V zaměstnání Vám vždycky někdo řekne, co máte dělat.
V podnikání se musíte rozhodovat sami …




Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + 6 =



Další články

3. 3. 2021 Jan Hlavatý

Sedět celé dny u počítače samozřejmě zdraví úplně neprospívá. Bolesti zad, bolesti ruk od myši, asi nejsem sám, kdo to řeší. Tak tady je pár postřehů, na co jsem u toho zatím přišel.   Židle Myslím, že jsem šel tehdy v roce 2012 na nějakou obchodní schůzku. Šel jsem po Korunní nahoru, a zčista jasna […]


Číst více



9. 2. 2021 Jan Hlavatý

Příběh první, rozehřívací Rok 2013. Praha Krč. Poliklinika Budějovická. Rekonstrukce pidiordinací. Nejspíš nejlevnější zhotovitel to zmastil jak mohl, Á-čkový chrániče letěly za ÁC-čkový (což je v prostorách skupiny 1 přímo zakázáno), samostatný proudový chrániče nahrazeny za centrální (což podle norem rovněž být nesmí). Ostatně už jsem o tom jejich řádění psal. Při realizaci mi volal […]


Číst více



31. 12. 2020 Jan Hlavatý

Že byl rok 2020 jiný asi nemusíme pitvat. Vyzdvihnu spíš, v čem byl skvělý, kam posunul mnohé hranice: to co do letoška “nešlo”, se ukazuje, že najednou nějak jde; říkám to pořád, že “nejde” se vždy dělí na “nechce se” a/nebo “neumíme“ velmi stoupla ochota zákazníků spolupracovat na dálku; je zajímavé sledovat, co všechno najednou […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra