Je krásné, jak se teorie v některých věcech mnohdy totálně míjí s praxí:

„Z práva jednotlivců na dobrou správu vyplývá povinnost veřejné moci, aby její úředníci nejen dodržovali ústavu a zákon, ale aby zajišťovali nestranný výkon státní (veřejné) správy spravedlivý vůči všem účastníkům, který by byl pro účastníky srozumitelný i akceptovatelný. Kromě zákazu nezákonného jednání platí, že by úředníci veřejné správy měli vyřizovat záležitosti veřejnosti s ochotou, efektivně, rychle, bez podjatosti a zaujatosti a zajišťovat řádné, účelné a efektivní využívání veřejných prostředků. Principy dobré zprávy vylučují jednání nesrozumitelné, nerozumné, svévolné, náladové, zneužívající postavení, řádně a přesvědčivě neodůvodněné. Dobrá správa není možná, pokud správu vykonávají nekompetentní, nevzdělaní, nemotivovaní a přetížení úředníci. Úředníci by měli s jednotlivci komunikovat přátelsky a srozumitelně s vyloučením podjatosti, zaujatosti, hrubosti, arogance, liknavosti a nezodpovědnosti, rozhodovat nestranně, spravedlivě a rozumně. V rozhodování úředníka je důležitá i přiměřenost a objektivnost, jeho jednání musí být zdvořilé, korektní a musí být dostupný, úředník musí být občanům nápomocen a úplně zodpovědět jejich dotazy. Pokud dojde k chybě úředníka, která je způsobilá nepříznivě ovlivnit práva nebo zájmy dotčené osoby, úředník se musí omluvit a vyvinout snahu uvést věci do pořádku, rovněž musí dotčenou osobu informovat o možnosti odvolat se proti rozhodnutí. Velmi důležitý pro dobrou správu je i přístup k informacím, úředník musí tedy poskytnou informace jasně a srozumitelně, přičemž musí dbát na ochranu osobních údajů. Dobrá a zákonná správa vylučuje nepřiměřené průtahy řízení, diskriminaci a korupci.“

FILIP, Jan, SVATOŇ, Jan, ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Státověda. Učební text pro bakalářské studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 110 s. ISBN 978-80-210-5987-0, s. 90

🙂