Obecná nezávaznost norem: dodatek

Začátkem roku jsem psal nějaké postřehy z judikatury ohledně (ne)závaznosti norem. V rámci tvoření bakalářské práce se mi teď dostal do rukou komentář k trestnímu zákoníku. Úctyhodné dílo pod vedením soudce Nejvyššího soudu.

No a je tam moc hezká věc k § 16 trestního zákoníku, tedy k nedbalosti.

6. Kritériem pro posouzení toho, zda jde o nedbalost nebo o jednání nezaviněné, a tím i beztrestné, je zachování či nezachování potřebné míry opatrnosti. …

… Z povahy věci vyplývá, že z objektivního hlediska je na místě požadovat od každého v zásadě stejnou míru opatrnosti. Výjimkou jsou určité skupiny osob vykonávajících specifické činnosti nebo povolání (například lékaři nebo řidiči), u nichž je s ohledem na charakter toho, co dělají, riziko porušení nebo ohrožení chráněných zájmů vyšší, a proto je u nich požadována také vyšší míra opatrnosti. Ta pak ovšem je v rámci každé takové skupiny zase stejná. Rozsah potřebné míry opatrnosti – a potažmo povinnosti předvídat možnost způsobení trestněprávně relevantního následku – zpravidla vyplývá buď z bezpečnostních předpisů, nebo technických norem. Pro určitá specifická povolání, u nichž tomu tak není, vyplývá z určitých zvláštních obecně uznávaných pravidel (například pro oblast medicíny z pravidel postupu lege artis), opírajících se o stav odborných znalostí v daném oboru zachycených především v odborné literatuře. Není-li k dispozici žádný takový pramen, pak je požadovanou mírou opatrnosti opatrnost přiměřená vyvolaným okolnostem a situaci. Vycházet přitom lze z obecně ve společnosti uznávaných zásad chování rozumného člověka. Vyšší míru opatrnosti, než plyne z těchto zásad, obecně uznávaných pravidel a právních předpisů nelze po nikom žádat, a to ani za situace, kdy si je sám vědom vhodnosti vyšší míry opatrnosti a průběh i následky určité události mu dají za pravdu. Přitom platí, že ten, kdo projevil onu objektivně danou požadovanou míru opatrnosti, je bez viny. …

… Nedbalost je ovšem za této situace třeba spatřovat i v tom, že se pachatel sám od sebe pustil do činnosti, pro niž nebyl dostatečně disponován, neboť neměl požadované schopnosti či znalosti.

Jak známo, oblast elektro spadá podle § 6b odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb. mezi tzv. vyhrazená technická zařízení, kde nemůže působit kde kdo. Všichni v oblasti vyhrazených technických zařízení (projektanti, zhotovitelé, revizní technici, TIČR) tak spadají do oné specifické skupiny osob, od které se očekává vyšší míra opatrnosti. Rozsah oné potřebné míry opatrnosti jim pak vyplývá z bezpečnostních předpisů a technických norem. Kdo je dodrží, je bez viny. Ale aby je mohl dodržet musí je co?
Ano, znát.

Co na to všichni ti, co jedou v aktivních jímačích v rozporu s ČSN EN 62305-3 ed. 2 Změna Z1? Kde kdo totiž blábolí, že se normy nemusí dodržovat.
Ano, nemusí. Nejsou obecně závazné.
Jen si důsledky pak každý nese sám.