Letos jsem měl obratově druhý nejúspěšnější rok.
Každopádně mimořádný byl v počtu projektů, kdy ze 110 nabídek vzniklo 77 zakázek.
K tomu zase pár čísel pro představu, jak může takové projektování OSVČ vypadat.

Chtělo by se napsat, že rok 2016 byl přelomový zejména v tom, že jsem konečně vstoupil do světa BIM.
Nicméně zatím je to stále jakési nesmělé přešlapování na místě, než plnohodnotné projektování.

Nejzajímavější? Dva projekty, u kterých se podepisovala mlčenlivost … takže toho o nich moc neřeknu 🙂
Čím dál jasnějším faktem však je, že český rybníček je strašně malý, a pokud si chce člověk rozšířit obzory v nějaké specialitě (např. chování při zkratech, výpočty nastavení ochran), tak není jiné cesty, než začít hledat informace v zahraničních zdrojích. Technická angličtina je pomalu nutností.
Nejtěžší? Letos těžko říci. Jediné co mě tak napadá, ale s čím je potřeba automaticky flexibilně počítat je, že se v podstatě nezávisle na Vás velmi často posunují termíny odevzdání. Což na jednu stranu může být dobře (získáte víc času). Ale taky z toho může být docela záhul, jako když se mi odevzdání tří velkých projektů nahrnulo do jednoho týdne. To pak plánujete pomalu na minuty.
Heroický? Asi celkové množství projektů, ono vytvořit 77 dokumentací za zhruba 50 týdnů, to znamená expedovat v průměru 1,5 projektu týdně. Bez ohledu na jejich velikost. A k tomu ještě každý pátek do školy, učit se na zkoušky, přednášet, psát bakalářku. A nadto porazil i David Goliáše!
Ponaučení? Že každá prkotina u soudu neskutečně trvá, až to tak nějak ztrácí smysl. Stejně tak to, že se u soudu pěkně vybarvují podvraťáci, ale to jsme už o některých tak nějak tušili, co jsou zač („to nebyla obhlídka stavby pro projektování, my jsme jej tam vzali na exkurzi aby viděl, jak taková hala vypadá“ a podobné žvásty)
Prozření? Nezbývá než si opět povzdechnout nad odbornou úrovní zhotovitelů. Normy jsou asi sprosté slovo, natož aby je někdo vůbec otevřel, či je snad i přečetl. Pak žasnete, když „odborná firma“ 3x za sebou zapne VN vývody do uzemněných polí. Jejich obhajoba pak stojí na tom, že prý nevěděli, co přesně mají dělat, a že byli pod tlakem, a to se prý nesmí. A ještě k tomu dodají, že takové odborné činnosti „museli“ dělat za 209,- na hodinu. Fascinující.
O nějaké ČSN EN 50110-1 ed. 3 a pracovních postupech myslím nemají ani tušení.
Zdarma? Největším přínosem je, když máte s kým debatovat o odborných tématech.
Protože pak můžete společně dojít k věcem, které by Vás samotné nejspíš vůbec nenapadly.

Letos jsem po šesti letech fungování na volné noze konečně dostal další impuls, kam a jak se dál profesně ubírat. Znáte to taky, když o něčem tak dlouho přemýšlíte, až si to přitáhnete do života? Spousta lidí tomu říká „štěstí“, ale ono ve skutečnosti to není nic jiného, než když se Vaše připravenost setká s příležitostí.
Takže se zase učím nové a nové, dosud netušené věci, a strašně mě to tvoření baví.
Byť jednoduché to není. Jenže jednoduché věci stojí vždycky za prd.

Přednášek jsem měl za rok 2016 myslím 10?
To jsem měl dojem, jak jsem to přednášení omezil, a přitom je počet přednášek +/- stále stejný.
Nicméně nejlepší na tom celém asi je, že se při psaní slajdů člověk strašně moc naučí.
Resp. aby přednáška stála za to, tak se naučit musí.
Zrovna píšu další o kabelech. Tam jsou mi věci!

Aikido mě od loňska stále drží, byť je to teda dřina jako prase.
Kotrmelce, salta a chvaty, nad kterými zůstává rozum stát. Tohle mám udělat? Jak?
Ale pak na to člověk nakonec přijde. A až na to přijde, tak si říká, jak je to vlastně primitivní.
V srpnu na letní škole v Třešti jsem udělal zkoušky na 4. žákovský stupeň.
A na jaře to bude chtít udělat další zkoušky na 3. kjú.

Přes léto jsem chtěl mít napsanou bakalářku. Cha! Ani omylem.
Koncem června mi dal vedoucí práce podněty kudy a jak se dál ubírat, a dal mi k tomu i limit vejít se maximálně do 40 stran. Takže jsem celou práci v zásadě již potřetí přepsal, kdy do nějaké prvotní ucelené podoby se mi ji podařilo dotáhnout až někdy koncem listopadu. S čím ale nejvíc bojuju je vejít se do těch 40 stran (jen poznámek pod čarou tam mám přes 150). Psal bych toho na blog i více, ale bohužel s ohledem na bakalářku se musím držet trochu zpátky. Po odevzdání ji totiž strojově kontrolují nejen vůči obsahu jiných prací, ale i s internetem, tak abych nebyl nařčen z plagiátorství sama sebe (neuvedení odkazu i na svůj článek je bohužel klasifikováno jako plagiátorství).
Ale už to bude (doufejme) trvat jen chvíli.

Ať se daří i v roce 2017!

2 komentáře: “Rok 2016”

1. Jan Hlavatý napsal:

   5. 1. 2017 (1:25)

   Ano, odmítám, byť to jde asi rozdělit do několika skupin:

   1/ Rovnou ne říkám na vyložené nesmysly
   – odmítám třeba kreslit skutečné stavy po jiných, neb vždy když jsem to v minulosti dělal, tak to byly pokaždé prasárny
   – odmítám dělat veřejnoprávní projednávání, neb jak říkal kolega, to do toho kafrá každej, kdo má "do prdele díru"
   – to samé kreslení pro energetiky, protože ty zas mají milion pravidel nad rámec vyhlášky, co jak v projektu musí být
   – kreslit někam jedno světlo mi taky moc smysl nedává, obecně u malých projektů je vždycky obrovská cenová disproporce

   2/ Když to není vyložený nesmysl, ale potřebuji to nějak regulovat (např. mám toho zrovna hodně, anebo to musí být honem honem, anebo jsou tam nějaké nestandartní podmínky), pak to reguluji cenou. OK, pokud to chcete, tak to holt bude dražší než obvykle. Což někdy funguje, ale někdy ne (a i ta vyšší cena bývá akceptovaná).

   3/ Když toho mám zrovna fakt hodně, jakože už není kde nic nacpat, tak to rovnou poptávajícím říkám. Pokud to chcete ode mě, přijďte za měsíc nebo za dva, dřív opravdu neumím. Akorát je potřeba jim to říkat trochu jinak – když to teď objednáte, tak na Vás budu mít čas za měsíc za dva. Protože když to teď neobjednáte, tak to za ten měsíc může vypadat úplně stejně.

   4/ Myslím, že letos zavedu ještě čtvrtou metodu regulace, a to zejména u těch "honem honem" věcí, a to že se bude platit předem. Protože dost často to dopadá tak, že někdo škemrá jak moc to potřebuje, ale dodržování splatnosti faktury pak už nějak netrápí.

   Kolik jich odmítnu říci ale neumím, nijak to neeviduji.

   PS: Taková jedna k zamyšlení … proč jsou obecně tak nízké ceny, když jak píšete "všichni musí odmítat"? Podle mě než rovnou říkat na poptávky ne je lepší zvednout ceny. Tím se to vyfiltruje samo.

   Odpovědět
2. Pavel napsal:

   2. 1. 2017 (10:16)

   Dobrý den pane Hlavatý,

   zajímalo by mě, zda také odmítáte zakázky a kolik zhruba zakázek odmítnete. Případně jak na to reaguje zákazník. Já jsem v loňském roce udělal cca stejně projektů jako Vy, ale spoustu jsem jich také odmítl, protože to nejsem schopen stíhat. Jsem ze severních Čech a všichni zdejší projektanti, které znám, mi říkají to samé. Zajímalo by mě tedy, jak je to u Vás.

   Děkuji a přeji hodně úspěchů v novém roce!

   Odpovědět