Načítám...

Rok 2023




Umělá inteligence.
Samozřejmě. Téma, které hýbalo letošním rokem.
Přičemž je jen otázkou času, kdy všechno změní zcela zásadně.

Zatímco rekapitulaci loňského roku jsem začal o nastupující automatizaci, letos k tomu přibyla AI. Zavedli jste už nějak AI do svého pracovního workflow?

  • Na technické věci mi AI přijde zatím nepoužitelná. Vymýšlí si neexistující hovadiny, plantá páté přes deváté. Zkoušel jsem ji pustit na legislativu, dát jí přechroustat pár norem, a pak s ní o tom zkusit diskutovat. Byla to ztráta času, vůbec se nechytala, básnila neexistující věci.
  • Co jsem párkrát s úspěchem použil, je tvorba obrázků do přednášek. Říkal jsem si třeba, že když jsou vnější vlivy pro mnohé možná strašákem, tak by byl dobrý na úvod přednášky nějaký strašák v poli. Podle mě se poved velmi. Je nádhernej. Na generování obrázků používám Adobe Firefly.
  • Co u mě AI ale zásadně změnila, je nahrazení programátorů. Dost často používám všelijaké VBA skripty pro Word / Excel / PowerPoint, které mi automatizují a usnadňují práci. Do letošního roku jsem vždycky musel poptat někoho, kdo to umí, vysvětlit mu co chci, aby to dělalo, a pak to spolu průběžně ladit. Byly na to zpravidla potřeba týdny. Od letošního roku stačí vzít ChatGPT i ve free verzi, slovně mu popsat co chci, aby to dělalo, a pak ho trochu cepovat, aby to udělal pořádně. Oproti týdnům dříve na to nyní stačí desítky minut. Co mě na tom ale nejvíc fascinuje je, že když jej cepujete, tak je schopen chrlit X různých způsobů a variant řešení. To je něco, co podle mě lidské programátory už dnes překonává.
  • Fascinující každopádně je, co už dnes umí videoeditační nástroje. Z videa si to samo přepíše text, a pokud v tom přepsaném textu třeba něco odmažete či přepíšete, tak tu odmazanou část z videa vystřihne, či upraví. Anebo avataři. Nahrajete kousek svého videa, a na základě něj Vás umí AI napodobit. Představa, že by jen stačilo napsat komentář k přednášce, a AI by to za mě prostřednictvím avatara celé namluvila, je lákavá. Jen mám trochu obavu, jestli by to nebylo na úkor ztráty lidskosti? Taky je problém, že používání avatarů je dnes hodně časově limitované, a i poměrně dost drahé. Nehledě na to, že používání avatarů bude patrně i čím dál více problémové; první podvody jste předpokládám už zaregistrovali.
    Zatím jsem pouze nenašel žádný vhodný nástroj, který by uměl automaticky z češtiny videa titulkovat. Ten by se mi líbil.

Co ale podle mě bude čím dál důležitější, bude „human made“ obsah. Kvalitní a řádně ozdrojovaný obsah, vytvořený lidmi. Začíná být totiž problémem, že internet bude čím dál více zaplavován AI generovaným obsahem. A je celkem jedno, jestli půjde jen o nějaké slátaniny, anebo vyloženě o cílené dezinformace. Vezměme si jen, kolik je v elektro praxi nepodložených blábolů „jedna bába povídala“. A to i bez AI … s AI toho začne přibývat víc a víc a víc …

 

Velkým rozčarováním letošního roku je každopádně odborná (ne)úroveň fotovoltaikářů; a to i „renomovaných“ firem. Velká čest vyjímkám!

Z té hromady letošních elektráren to bylo velmi názorné na dvou paralelně běžících realizacích. Ve stovkách kW pro představu. Ti první „odborníci“ pomalu ani nevěděli, že PEN má být zelenožlutý. Odborné vedení stavby žádné, stavbyvedoucí nikde, lidová tvořivost „na projekt serem„, neustálé emaily, dotazy, nevíme co máme dělat. Ta druhá firma měla celou dobu při realizaci k ruce revizního technika, a veškeré nejasnosti s ním konzultovala. Lidová tvořivost nula. A až si nebyl jo jistý, tak jsme to řešili spolu. Rozdíl v zátěži pro projektanta nebe a dudy. Už jsem to tu psal dávno, ale projektant není od toho, aby zhotovitele vodil za ručičku. Či za někoho něco někde vyběhával.

To, že za projektanta fotovoltaik se dnes může prohlašovat pomalu každý tragéd bez znalostí a praxe, jsem konkrétně a detailně rozebral jak v povídání o jejich navrhování, tak i v povídání o vnějších vlivech. Patlalové a neumětelové tady svými neznalostmi kurví co můžou, kdy pak musíte poslouchat poptávky, jakože „hlavně potřebujeme co nejrychleji to přehledové schéma, abychom mohli podat žádost o připojení„. Když namítnete, že k žádosti o připojení výrobny žádné přehledové schéma nikdy nikdo nepotřebuje (nehledě na to, jak by jej kdo chtěl vytvořit, když ještě není elektrárna navržena?), tak jste za debila, protože „jiní projektanti“! Ano, tohle fungovat nebude, na shledanou.

 

Je taky zábavné sledovat, jak se do starých kolejí vrací připosranost.

Před Covidem do bylo dané jasně a bez debat! „Spolupráce na dálku? To neexistuje! My se potřebujeme nad projekty scházet! Jak byste to jako chtěl projektovat na dálku?? Jste se zbláznil?

Pak přišel Covid, a všichni změkli. „Jasně, spolupráce na dálku není nejmenší problém! Potkávat se nepotřebujeme, spojíme se online, všechno vyřešíme …

A doba post-Covidová? „No, ale vy jste nějak daleko. My bychom se radši nad tím potkali osobně. Aspoň jednou nebo dvakrát. Bez toho to nejde.

Nejde se dělí na nechce se a/nebo neumíme.
Já to umím bezproblémově.

 

Ono ostatně přenesení všeho možného do online prostoru mi osobně dává velký smysl. Třeba i v oblasti školení a vzdělávání se. A tím nemyslím jen mé přednášky, kdy se sám snažím něco předat, ale i v oblasti svého vlastního vzdělávání. Kdy se sám něco učím, či rozšiřuji obzory.

Před Covidem v online prostoru příliš mnoho přednášek nebylo. Člověk tak musel vždycky někam dojít nebo dojet, tam sedět, a jedním školením zabil minimálně den. Sám jsem takto ročně zvládal nějakých 8-12 školení.

Přišel Covid, spousta toho se přesunula do online prostoru, čímž se z mého pohledu dá ušetřit ohromné množství času. Co jedou přednášky online, tak zvládám 25-32-40 školení ročně. To jsou čísla za poslední tři roky.

A k tomu ještě samozřejmě tvořím mé vlastní přednášky. Když není potřeba pořád někam jezdit, tak se toho dá stihnout násobně více. A to platí nejen pro vzdělávání, ale i pro samotnou práci.

 

Už loni jsem se podivoval nad nesmyslností cen některých projektantů. Z čehož všeho mi letos vykrystalizovala i jednoduchá teorie. Pokud je někdo zasekaný na více jak 3 měsíce dopředu, tak jednoduše dělá pod cenou. Projektanti zasekaní na půl roku nebo na rok dopředu? Na čím delší dobu je kdo zasekaný, tím víc pod cenou dělá. Není normální, aby to tak bylo.

Za celou svou kariéru na volné noze jsem ještě nikdy neviděl práci dál, jak 2-3 měsíce dopředu. Většinou mám plno tak na ty dva měsíce. A samozřejmě celé ty roky pravidelně zdražuju, a to minimálně podle inflace. Za letošek o 15 %, hned z kraje nového roku to bude minimálně o 10-15 %. Minimálně.

Ale přijde mi úplně ujeté, že jako reakce na nabídku podle honorářového řádu přijde odpověď, že „ty ceny jsou nějak moc“. Nejsou. To jen ten, kdo Vám dal nejnižší cenu, je ekonomický impotent. Proč impotent? Stačí se podívat třeba jen na graf kumulované inflace.

Na volné noze jsem od roku 2010. A od roku 2010 ztratily peníze skoro 50 % své hodnoty. Abych vydělával stejně, jako v roce 2010, musel jsem za tu dobu minimálně o skoro 50 % zdražit. Každopádně jaký by i tak dávalo smysl vydělávat stejně, jako před 12ti lety, když už jsem odbornostně jinde, než před 12ti lety? Samozřejmě žádný. Což mnohým vůbec nedochází.

Zkusil jsem to ostatně už loni podrobně shrnout a rozpitvat i do dalšího dílu přednášky o oceňování. Byť pravda se mi zatím nepodařilo úspěšně dodělat i ty díly zbývající. Ale na papíře už načrtnuté jsou.

Než se nechat tlačit do nějakých cenových nesmyslů, tak je lepší nedělat nic. Prostě nic. Ano, nic. Že jsou nějací jiní tragédi, kteří dělají za suchý z nosu? To přeju hodně štěstí. O to víc pak bude zase chodit poptávek na spravení něčeho, co nějaký takový levný patlal zprasil. Je to nepředstavitelné, nemít co dělat? Podle mě to je naopak velmi osvobozující. Třeba koncem roku mi takové období přišlo. Dva týdny jsem najednou neměl vůbec nic. Jakože nic. Flákání se. Volno. Stávající projekty doběhly, a u otevřených poptávek jsme se nedomluvili. Spousta lidí by začala panikařit. Psal jsem to už ale na blogu několikrát; aby mohli přijít lepší zákazníci, tak jim nejprve musíte udělat prostor. A taky že jo. BUM! „Dobrý den, dostal jsem na Vás doporučení, mohli bychom se potkat? Šlo by to hned zítra ráno? Přijedu za Váma.“ OK. Přišel zákazník, mnohonásobně převyšující všechno dosavadní. Kdybych zrovna neměl volné ruce, a byl zavalenej na půl roku dopředu, tak mu nemám jak vyjít vstříc.

 

Nutno nicméně také povzdechnout, že letošní rok nebyl jenom sluníčkový.

Za své velké letošní selhání považuji to, do čeho jsem se nechal uvrtat. Už před rokem jsem dal dohromady úžasnou věc, která má potenciál pomoci v rozhledu a v odborné úrovni obrovskému množství lidí v oboru. Tehdy jsem tomu pracovně říkal „elektro kuchařka“. Bohužel jsem se u toho nechal upsat do spolupráce, která se posledního půl roku jeví jako obrovsky problémová. Smlouva mi svázala ruce, a sebrala mi nad projektem kontrolu. Všechno se začalo neskutečně táhnout, jak sopel. Neustále se na něco nebo na někoho čeká. A nemám to jak ovlivnit, což je děsně frustrující. Nemám ani jak ovlivnit, s jakýma neschopnýma trotlama jsem na tom do teď musel spolupracovat. To, co na začátku zní strašně sluníčkově, pak zmizí jak pára nad hrncem v okamžiku, kdy podepíšete smlouvu. Co mi to jen připomíná?

Na mě je tvořit odborný obsah, dávat dohromady přehledy v předpisech a normách, což i neustále dělám. Vytvořil jsem už stovky témat, další stovky mám rozepsaných a připravených v konceptech. Vedle toho má být nějak zajišťováno celé IT (což reálně vypadá tak, že tam nějací tragédi jen neustále něco patlají, přičemž dodnes nebyli schopni ani zprovoznit automatické aktualizace, a aby s tím neměli moc práce, tak do toho protlačili nesmyslná řešení, atd.), vedle toho má probíhat propagace systému (což reálně vypadá tak, že žádná propagace neprobíhá, kromě toho, co dělám já sám). Je smutné sledovat, jak snadno se dá brzdit či až i pohřbít nadějný projekt.

Z dnešního pohledu bych do toho už znovu takto nešel. A popravdě pokud se v průběhu jednotek měsíců věci nepohnou, tak jak by se pohnout měly, tak smlouvu vypovím. Ano, jako obvykle zase budu za problémistu. Ale pak udělám to, co jsem měl udělat už sám rovnou na začátku. Najmout svoje IT, a do třech měsíců by předpokládám vše normálně fungovalo.

O čem je řeč? O Elektrotéce.

 

A taky jedna letošní nezaplacená zkušenost k nezaplacení?

Pokud po Vás bude něco chtít nějaký státní podnik, tak zásadně nehnout prstem bez objednávky. To je furt „my bychom jenom chtěli“, a „jak bychom to měli udělat“, či „nikdo nám s tím neumí poradit“, a „Vy jste jedinej“… a když se po X hodinách telefonických a emailových konzultací a poradenství zeptáte, jak to bude s fakturací, tak hned všichni ruce pryč. Příště nasrat, hoši.

 

Měl jsem na letošní rok tři velké cíle:

  • zprovoznit Elektrotéku; což se nějak povedlo / nepovedlo
  • udělat konečně 1. dan; z něj mám pořád velkou radost
  • udělat zkoušku z němčiny na B1; tak s tím jsem přátelé vůbec ani nezačal, takže to aspoň zachraňuju Duolingem 🙂

 

Čím to letos uzavřít?
Že i těžké chvíle patří k úspěchu.
Takže z nich nemějte obavy.




Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *



Další články

16. 2. 2024 Jan Hlavatý

Pokud jste se v posledním čtvrt až půl roce snažili napsat nějaký komentář k příspěvkům zde na blogu, tak se patrně ztratil. Náhodou se zjistilo, že odeslané komentáře mizí neznámo kde. Poslední co prošel byl někdy v říjnu, minimálně od té doby komentáře vůbec nedorazí. Ani testovací, žádné. Usilovně se snažím sehnat nějakého ajťáka, co by měl volný […]


Číst více



12. 2. 2024 Jan Hlavatý

Máme tady po čase zase velmi oblíbené téma. Bylo nebylo, všude se po školeních bouřlivě vždycky hlásalo, jak „projektant odpovídá!„; pomalu vždy, všude, a za všechno! Jak to je ve skutečnosti asi všichni tušíme. Hromady poptávek ala „projektant nám tady něco zprasil, potřebujeme to po něm opravit„. Jakto? Vždyť přece projektant odpovídá, ne? Tak proč to po […]


Číst více



10. 2. 2024 Jan Hlavatý

Možná někdy v roce 2003 jsem špekuloval nad prvním foťákem. Postupně to pak bylo několik různých „krabiček od mýdla“ v pidisenzorem, takže kvalita všelijaká, resp. spíše nijaká, až tragická. Jak jsem pak odešel v roce 2010 na volnou nohu, tak při různých prohlídkách staveb s nimi začal být zásadní problém v tom, že kolikrát na těch fotkách pak nebylo nic vidět. Rozmazané, […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra