Detektiv

„Tak už jsem na to přišel…“ a hodil u toho na stůl další dokumentaci pro povolení s bezcenným výkresem hromosvodu.

„Na co jsi přišel?“ díval se na něj nechápavě.

„No proč to tam furt cpou. Ty hromosvody.“

„Jak cpou, vždyť se to musí, ne?“

„Ale hovno!“ zařval rozčileně. „Nemusí! Proč by muselo?!“

„Jak proč by muselo, protože to dělají skoro všichni, tak se to prostě musí!“

Neshodli se. Už dlouho. Bylo to jak nekonečný boj. Bylo to všude. Jako nějaká epidemie, nad kterou nejde zvítězit. Výkresy hromosvodu v dokumentacích k povolení, kam se člověk podívá. Přitom vždycky úplně k ničemu. Často úplně blbě. Bez analýz rizik. Bez dostatečných vzdáleností. Dobré akorát tak k tomu, aby se v dalším stupni zahodily a udělaly znovu, anebo aby se s nimi zatápělo v kamnech. K ničemu jinému se nehodí. Hlavně ale aby tam byly nějaké čáry. Nejlépe i rozepsané všechny svorky; ty jsou pro správné posouzení záměru stavebním úřadem nepochybně to nejdůležitější! Akorát že vůbec.

„V dokumentaci pro povolení?! Vždyť to nedává žádný smysl…“ snažil se aspoň trochu oponovat.

„Je to přece logické; když to dělají všichni, tak se to asi musí, ne?“

„Ale…“

„Vem si, že skoro pokaždé, když přijde architekt s poptávkou na povolení, tak první co řeší je, aby tam hlavně byl hromosvod! Tak už se prober a přestaň do toho vrtat!“ Nenechal jej říct ani půl slova.

Nadechl se a chtěl se vrátit na začátek.

Na začátek, když přišel a praštil s dokumentací o stůl.

„Něco ti řeknu.“

„No… to jsem teda zvědav. Akorát tu zase zbytečně ztrácíme čas.“

„Není to tam.“

„Co kde není?“

„Nikde. V žádné vyhlášce. V žádné normě. Nikde není napsáno, že by v dokumentaci pro stavební povolení měl být nějaký výkres hromosvodu.“

Nastalo ticho.

„Počkej, jak není…“ snažil se v tom trochu zorientovat. „Tak proč by pak všichni všechny ty výkresy hromosvodů do povolení asi dělali?“ řekl skoro až jízlivě.

„Není, ale bylo.“

„Jak bylo?“ Nechápal.

„V současné vyhlášce o dokumentaci staveb není o výkresu hromosvodu v povolení ani slovo.“

„No, to víme, detektive…“

„V předchozí vyhlášce o dokumentaci staveb není o výkresu hromosvodu v povolení ani slovo. Ani v jejím původním znění.“

„No, to víme taky, ale co jako? Co se mi tím jako snažíš naznačit?“

„Že jsem to našel.“

„A co jsi jako našel?!“ už pomalu zakřičel z toho, jak byl vytočený.

„Výkres hromosvodu ve stavebním povolení naposledy požadovala vyhláška, která platila od roku 1990 do roku 1992; anebo ještě dříve za komunismu v rámci úvodního projektu,“ vybalil na něj bez varování.

To jej uzemnilo.

„Počkej,“ vydal ze sebe nechápavě.

Bylo vidět, že mu to šrotuje. Pak se rezignovaně posadil.

„Do roku 1992?“ řekl, jako by se mu zrovna zhroutil svět. „Takže …“

„No.“

„Takže už skoro 35 let…“

„Ano.“

„…skoro všichni…“

„Jo.“

„…tisíce projektantů…“

„Je to tak.“

„…furt dělají do povolení výkresy hromosvodů…“

„No jo.“

„…i když se to už dávno nemusí?!?“

Nevěřícně na něj chvíli koukal.

Pak oba vybuchli smíchy, až se za břicho popadali.

„Takže si vlastně všichni přidělávají práci, kterou po nich nikdo nechce!“ řvali smíchy, až jim u toho tekly slzy po tvářích.

„Máme na projekt málo času a peněz, tak v něm navíc ještě uděláme výkres, co se pak může zahodit!“ lapali po dechu se slzami v očích.

Pomalu se uklidnili. Šlo to těžko. Setřeli si slzy.
A pak si pomysleli něco o idiotech, projektujících důchodcích a kopírovačích nesmyslů …

(Mimochodem úplně stejné je to v povolení i s výkresy uzemnění)