Četli jste? Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je znepokojen. I námi, autorizovanými osobami, které mají omezovat hospodářskou soutěž tím, že bychom mohli při své tvorbě nabídek postupovat podle nějakého honorářového řádu. Což o to, ale v onom manifestu ÚOHS je několik zajímavých perel:

Úřad důrazně upozorňuje na fakt, že vždy a zásadně má před stanovenou tarifní sazbou přednost svobodné soutěžní rozhodnutí poskytovatele dané služby účtovat si částku menší, popřípadě na odměnu zcela rezignovat.

Rezignace na odměnu je přitom postupem zcela soutěžním a správným …

Každému soutěžiteli přísluší odměna odvozená od jím skutečně vynaložených nákladů, přičemž nenachází-li se v dominantním postavení na trhu, podnikateli nic nebrání v tom, aby si účtoval i cenu náklady zcela nepokrývající, případně od požadování odměny upustil úplně.

Tak nevím. Co takhle, kdyby úředníci tvořící tato moudra, zcela rezignovali na svůj plat za svou činnost?

Někde jsem četl velmi trefnou myšlenku, kterou by nebylo od věci zavést do praxe. Jelikož stát při veřejných zakázkách vybírá vítěze na základě nejnižší nabídkové ceny, co takhle kdyby i státní zaměstnanci byli vybíráni po splnění kvalifikačních kritérií na základě kritéria nejnižší mzdy, za kterou jsou ochotni pracovat? Či ideálně, kdyby na svou odměnu zcela rezignovali tak, jak to radí jiným …