Načítám...

Bydlení v Praze



Narazil jsem náhodou na velmi trefný článek o bydlení v Praze.
V podstatě to je tak, jak se v něm píše. Neumím si moc představit, jak si běžný smrtelník (rozumějme běžná rodina s běžným příjmem) pořizuje v Praze vlastní bydlení. Jediným řešením pro ně je snad uvázat si na krk celoživotní hypotéku se smrtelnými splátkami. Jenže v tom nějak nespatřuji smysl života, honit se jak krysa v kolečku jen proto, abych si mohl pořídit paneláček “u lesa na metru”.

Celé dětství jsem vyrůstal v Přerově v nájemním bytě.
V nádherném funkcionalistickém bytě v Baťově domě z roku 1930 v centru města na pěší zóně.

Obrovské nečtvercové místnosti, obrovská okna, spousta světla. Vysoké stropy. V některých místnostech byly dokonce přiznané nosné kulaté sloupy domu, což byl nevšední prvek interiéru. Obrovská terasa do dvora. Úžasné bydlení přímo v centru města, všude kousek. Výhled na střechy a dominanty města přímo z postele.
Tak nějak jsem tohle všechno považoval a stále považuji za normální.

Smutné z tohoto pohledu je srovnání s dnešními novostavbami.
Děs a hrůza. Pominu-li naprosto tragické zpracování a ošulení všeho, co ošulit jde, tak ponuré dlouhé úzké chodby, pidimístnůstky, či stupidní dispozice jsou pravým opakem výše uvedeného. Minimální normová plocha místnosti 8 nebo 12 m2? Vsaďte se, že tam budou. Minimální normová výška místnosti 2,6 m? Jiné nenajdete.

Srážka se zcela jiným světem, než s nájemním bydlením, pro mě byl v roce 2002 příchod do Brna.
Kdo neměl vlastní bydlení, jako by nebyl. Bydlení v nájmu se obecně považovalo za nevhodné, správné je přece koupit si vlastní! Zvláštní. Přijde mi, že v tomto trendu se za posledních 10 let už ale jede všude.
Předpokládám, že za tím bude hlavně reklamní masáž ze strany bank, neb půjčování je jejich byznys.
Přitom třeba v sousedním Německu spadá do nájemního bydlení více než polovina bytového fondu.

Když se vrátím k tomu úvodu, tedy k Praze, tak pro bydlení v centru stejně smrtelníkovi ze začátku nic jiného než nájem nezbývá. “U lesa na metru” mě fakt neláká. Naproti tomu v širším centru najdete krásné funkcionalistické byty, i s tím s výhledem na střechy. Všechno máte pod nosem, do dvou ulic okolo je vše k dispozici.
Říkám tomu, že vzdálenostně to máme jak na vsi 🙂

Jak říkal jeden můj kamarád z Přerova.
Nevím, jak dlouho v Praze budu, ale chci si z ní pamatovat to hezké.
Centrum, její atmosféru. Ne nějaké sídliště na okraji.

Mám takový dojem, že v centru snad nebydlí žádní pražané. Kde jsou? Na periferiích?
Centrum patří moravákům a cizincům. U nás na ulici se třeba téměř nemluví česky.
Sedíte v kavárně a přijdete si, jak někde v zahraničí.
Na dovolené.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 × 3 =



Další články

6. 4. 2020 Jan Hlavatý

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) připravuje, a během posledních pár let vehementně tlačí nový stavební zákon. Koukám na to prostřednictvím návhů k připomínkování, které průběžně chodí přes ČKAIT. Dnes přišla další verze. Úkol zní jasně, je potřeba zrychlit povolování staveb. Úřednictvo z MMR na základě toho od počátku tlačí jasnou vizi, že všechno maximálně osekáme, […]


Číst více



10. 3. 2020 Jan Hlavatý

Projektant odpovídá! Na revizi se musí podepsat projektant! Za vše zcela jednoznačně odpovídá projektant! Takovými výkřiky se praxe jen hemží. Ale první otázka, která mě u toho vždycky napadne je … který projektant? Ten, který dělal dokumentaci k územnímu řízení? Nebo ten, který dělal dokumentaci ke stavebnímu povolení? Či ten, který dělal zadávací dokumentaci veřejné […]


Číst více



19. 2. 2020 Jan Hlavatý

Koukám, že jsem už rok a půl nenapsal nic o cenách. Pojďme to napravit. Opakovaně se v posledních příspěvcích vracím k tomu, že při projektování používám procesy a měření času. Vracím se k tomu pořád proto, že to dává velmi zajímavé výsledky. A nyní bych chtěl ukázat další z nich.   Ve svém prvním příspěvku […]


Číst více



Webdesign © 2018 David Jindra