Narazil jsem náhodou na velmi trefný článek o bydlení v Praze.
V podstatě to je tak, jak se v něm píše. Neumím si moc představit, jak si běžný smrtelník (rozumějme běžná rodina s běžným příjmem) pořizuje v Praze vlastní bydlení. Jediným řešením pro ně je snad uvázat si na krk celoživotní hypotéku se smrtelnými splátkami. Jenže v tom nějak nespatřuji smysl života, honit se jak krysa v kolečku jen proto, abych si mohl pořídit paneláček „u lesa na metru“.

Celé dětství jsem vyrůstal v Přerově v nájemním bytě.
V nádherném funkcionalistickém bytě v Baťově domě z roku 1930 v centru města na pěší zóně.

Obrovské nečtvercové místnosti, obrovská okna, spousta světla. Vysoké stropy. V některých místnostech byly dokonce přiznané nosné kulaté sloupy domu, což byl nevšední prvek interiéru. Obrovská terasa do dvora. Úžasné bydlení přímo v centru města, všude kousek. Výhled na střechy a dominanty města přímo z postele.
Tak nějak jsem tohle všechno považoval a stále považuji za normální.

Smutné z tohoto pohledu je srovnání s dnešními novostavbami.
Děs a hrůza. Pominu-li naprosto tragické zpracování a ošulení všeho, co ošulit jde, tak ponuré dlouhé úzké chodby, pidimístnůstky, či stupidní dispozice jsou pravým opakem výše uvedeného. Minimální normová plocha místnosti 8 nebo 12 m2? Vsaďte se, že tam budou. Minimální normová výška místnosti 2,6 m? Jiné nenajdete.

Srážka se zcela jiným světem, než s nájemním bydlením, pro mě byl v roce 2002 příchod do Brna.
Kdo neměl vlastní bydlení, jako by nebyl. Bydlení v nájmu se obecně považovalo za nevhodné, správné je přece koupit si vlastní! Zvláštní. Přijde mi, že v tomto trendu se za posledních 10 let už ale jede všude.
Předpokládám, že za tím bude hlavně reklamní masáž ze strany bank, neb půjčování je jejich byznys.
Přitom třeba v sousedním Německu spadá do nájemního bydlení více než polovina bytového fondu.

Když se vrátím k tomu úvodu, tedy k Praze, tak pro bydlení v centru stejně smrtelníkovi ze začátku nic jiného než nájem nezbývá. „U lesa na metru“ mě fakt neláká. Naproti tomu v širším centru najdete krásné funkcionalistické byty, i s tím s výhledem na střechy. Všechno máte pod nosem, do dvou ulic okolo je vše k dispozici.
Říkám tomu, že vzdálenostně to máme jak na vsi 🙂

Jak říkal jeden můj kamarád z Přerova.
Nevím, jak dlouho v Praze budu, ale chci si z ní pamatovat to hezké.
Centrum, její atmosféru. Ne nějaké sídliště na okraji.

Mám takový dojem, že v centru snad nebydlí žádní pražané. Kde jsou? Na periferiích?
Centrum patří moravákům a cizincům. U nás na ulici se třeba téměř nemluví česky.
Sedíte v kavárně a přijdete si, jak někde v zahraničí.
Na dovolené.