Narazil jsem náhodou na velmi trefný článek o bydlení v Praze.
V podstatě to je tak, jak se v něm píše. Neumím si moc představit, jak si běžný smrtelník (rozumějme běžná rodina s běžným příjmem) pořizuje v Praze vlastní bydlení. Jediným řešením pro ně je snad uvázat si na krk celoživotní hypotéku se smrtelnými splátkami. Jenže v tom nějak nespatřuji smysl života, honit se jak krysa v kolečku jen proto, abych si mohl pořídit paneláček „u lesa na metru“.
Celé dětství jsem vyrůstal v Přerově v nájemním bytě.
V nádherném funkcionalistickém bytě v Baťově domě z roku 1930 v centru města na pěší zóně.
Obrovské nečtvercové místnosti, obrovská okna, spousta světla. Vysoké stropy. V některých místnostech byly dokonce přiznané nosné kulaté sloupy domu, což byl nevšední prvek interiéru. Obrovská terasa do dvora. Úžasné bydlení přímo v centru města, všude kousek. Výhled na střechy a dominanty města přímo z postele.
Tak nějak jsem tohle všechno považoval a stále považuji za normální.
Smutné z tohoto pohledu je srovnání s dnešními novostavbami.
Děs a hrůza. Pominu-li naprosto tragické zpracování a ošulení všeho, co ošulit jde, tak ponuré dlouhé úzké chodby, pidimístnůstky, či stupidní dispozice jsou pravým opakem výše uvedeného. Minimální normová plocha místnosti 8 nebo 12 m2? Vsaďte se, že tam budou. Minimální normová výška místnosti 2,6 m? Jiné nenajdete.
Srážka se zcela jiným světem, než s nájemním bydlením, pro mě byl v roce 2002 příchod do Brna.
Kdo neměl vlastní bydlení, jako by nebyl. Bydlení v nájmu se obecně považovalo za nevhodné, správné je přece koupit si vlastní! Zvláštní. Přijde mi, že v tomto trendu se za posledních 10 let už ale jede všude.
Předpokládám, že za tím bude hlavně reklamní masáž ze strany bank, neb půjčování je jejich byznys.
Přitom třeba v sousedním Německu spadá do nájemního bydlení více než polovina bytového fondu.
Když se vrátím k tomu úvodu, tedy k Praze, tak pro bydlení v centru stejně smrtelníkovi ze začátku nic jiného než nájem nezbývá. „U lesa na metru“ mě fakt neláká. Naproti tomu v širším centru najdete krásné funkcionalistické byty, i s tím s výhledem na střechy. Všechno máte pod nosem, do dvou ulic okolo je vše k dispozici.
Říkám tomu, že vzdálenostně to máme jak na vsi 🙂
Jak říkal jeden můj kamarád z Přerova.
Nevím, jak dlouho v Praze budu, ale chci si z ní pamatovat to hezké.
Centrum, její atmosféru. Ne nějaké sídliště na okraji.
Mám takový dojem, že v centru snad nebydlí žádní pražané. Kde jsou? Na periferiích?
Centrum patří moravákům a cizincům. U nás na ulici se třeba téměř nemluví česky.
Sedíte v kavárně a přijdete si, jak někde v zahraničí.
Na dovolené.
22. 9. 2023 Jan Hlavatý
Chcete vidět smutnou realitu, jak to vypadá takřka při každé realizaci? Z: zhotovitel P: projektant V: výrobce Přezbrojení stávajícího pole rozváděče Historka stará pár měsíců … Z: „Výrobce přístrojové vložky pro přezbrojení rozváděče nám říká, že to co jste navrhnul, udělat nejde; potřebuje se sejít na místě.“ P: „Co konkrétně prosím nejde, že je potřeba se […]
1. 9. 2023 Jan Hlavatý
Sem tam mi od začínajících projektantů přijde dotaz. Kde mám brát nějaké zákazníky? Neexistuje nějaký portál na získávání projektů pro freelancery? Rád bych začal projektovat, ale nevím, kde brát klienty. Kolik budu pro projektování potřebovat zákazníků? Nemám na to univerzální rady či odpovědi. Můžu maximálně pro inspiraci ukázat, co (ne)fungovalo mě samotnému. Když jsem v roce 2010 […]
8. 8. 2023 Jan Hlavatý
Po čase zase další občasník exotů, tentokráte z oblasti fotovoltaik. Aneb, na jaký kokotiny projektant v praxi naráží, čí za co je neustále drbán. Proč máte v projektu okolo fotovoltaiky ochranné pásmo sedm metrů, když na panelech není vysoké napětí? Jiní projektanti dávají metr! (protože ochranné pásmo se neodvíjí od napětí na panelech, ale od napětí v místě […]
Webdesign © 2018 David Jindra
Napsat komentář