Objevil jsem na disku zajímavost z roku 2010.
Respektive cca z jara 2010, možná to začalo vznikat někdy koncem 2009, to už nedopátrám.

Někdy se tomu říká SWOT analýza.
Já to tehdy tak honosně nenazýval, spíš jsem hledal plusy a mínusy.
Takový můj rozhodovací arch, kudy se mám a kudy se lze vydat.
Jestli to půjde se vydat i jinudy než „od-do“ …

Z dnešního pohledu mi přijdou některé mé tehdejší myšlenkové postupy úsměvné.
Třeba ta část vpravo celkem dole „možnost outsourcovaní části projektů“

Na začátku jsem třeba měl skvostnou ideu, jak vezmu vždycky študáky z VŠ, jednou jim ukážu, jak se to dělá, a oni za mě budou kvalitně a spolehlivě kreslit. Vyzkoušel jsem a tato idea vzala velmi rychle za své. Je rozhodně fajn, když můžete dál předávat, co jste se naučili, ale rozhodně to nefunguje tak nějak samo od sebe a hned. Doposud jsem třeba nepřišel na to, jak jednoduše a spolehlivě předat poselství, jak by měl výsledek vypadat. Když začnu sepisovat sáhodlouhé manuály, tak to stejně nikdo nečte. I když to někdo čte, tak stejně na 100 % nedodrží to, co se tam požaduje. A navíc mě toto staví do pozice „drába“, kterej bude plodit tuny tolik mnou kritizovaných směrnic a pak bude s bičem hlídat a buzerovat jejich dodržování? Tak to mě nebere.

Anebo druhá skvostná idea, jak teda to kreslení budou dělat za mě jiní, externí obchodní zástupci budou za provizi nosit práci a já to celé budu jen „manažérovat“ a koordinovat. Hlavně aby to fungovalo „samo“. Obrat se bude každoročně zdvojnásobovat, budou se otevírat další a další projekční kanceláře, v Česku i na Slovensku a jaká to bude paráda 🙂
Některé představy před začátkem byly opravdu zcestné. Za prvé si dnes myslím, že by mě to nebavilo. Za druhé jsem postupně zjistil, že mít zaměstnance je totální byrokratická pakárna, což mě tedy rovněž neláká. Pak taky představa, jak budu mít na krku balvan všechno tohle uživit, tudíž budu muset neustále běhat jak krysa v kolečku, to zní rovněž velmi lákavě.

Tehdy vlastně ještě zblbnutý tím, jak všechno musí neustále růst. Nemusí. Proč by muselo? Vstávat ráno s cílem nahnat zas nějakou desetinu či procenta navíc? Jestli tohle někoho motivuje, proč ne? Mě todle nenaplňuje. A co se stane, když obrat pořád neporoste, nebo klesne? Nic. Nic neroste věčně až do nebe.
Je zvláštní, že rostoucí křivka je pro západní civilizaci takovou modlou.

Nejdůležitější pro podnikání je, aby si člověk našel to, co jej baví. Co jej naplňuje.
Protože když to najdete, tak pro Vás práce nebude prací. Stane se výzvou a zábavou. Pak se Vám běžně stane, že Vás činnost zcela pohltí a mnohdy přestanete vnímat čas. Jakékoli myšlenky jestli už padla nebo za kolik konečně padne, Vám pak přijdou zcela absurdní. Namísto toho budete mít radost z toho, co jste vytvořili. Jak malé děti.
Jedna ze zásadních změn přechodu ze zaměstnání pro byla, že jsem přestal rozlišovat „v práci“ a „po práci“. Když nad něčím přemýšlíte, tak myšlenky přece chodí kdykoli. Ony nechodí od 7 do 4. Namísto toho je mnohem příjemnější rozlišovat, jestli je venku hezky nebo škaredě.

Pokud najdete co Vás baví, pak budou liché i veškeré obavy z nebezpečí nicnedělání.
Navíc, nicnedělání je občas přece fajn a potřeba!
Jste pánem svého času, což je k nezaplacení.
Nemusíte se nikde „dovolovat“ o volno.
A naordinujete si jej, kolik je libo.

Dnes bych celou část „slabé stránky“ vpravo dole pojmenoval spíš „výzvy“.
Svoboda je mnohem víc, než jistota.

Namísto vzletných ideí o velkých firmách a neustálém růstu jsem se postupně naučil dělat věci co nejjednodušeji, jak to jen jde. Ale o tom zas někdy příště …

PS: Kdyby si někdo potřeboval zpracovat něco obdobného, tak ten diagram je vytvořený ve free software xMind.

Jeden komentář: “Na volné noze: ze zaměstnání do podnikání”

1. Pěkná idea napsal:

   9. 5. 2020 (19:48)

   Tohle je super. Vidím v tom Vašem diagramu částečně i moje uvažování a uvažování některých kolegů. Možná by bylo zajímavé udělat aktualizaci a přidat článek co si o tom myslíte s odstupem deseti let.

   Odpovědět