Vidím, že jsem dlouho ničím nepřispěl.
Což samozřejmě může znamenat, že už není o čem psát, anebo totální zahlcení.
Inu zahlcení je (snad) správně.

Měl jsem donedávna vypozorováno, jak práce chodí ve vlnách. Takový čtyřletý vypozorovaný průměr. Leden pracovně nic moc (všichni asi tráví po Vánocích a jezdí po horách), pak to pozvolna roste a roste až k prázdninám, pak během prázdnin zase nic moc (všichni na prázdninách a v horku se nejspíš moc nechce), pak se v září všichni probudí a opět to nabírá obrátky až k Vánocům, aby se před Vánocemi honem honem stihlo vše, co se za celý rok nestihlo zadat. Vyjímkou je však první týden v prosinci, kdy bývá totálně mrtvo, byť netuším proč.
Letos to „nic moc“ v lednu představovalo pouhý jeden týden. Je zajímavé na sobě pozorovat, jak když je zrovna „nic moc“ období, jak hned přicházejí na mysl zcela bezdůvodně chmurné myšlenky.
„Co teď?“
„Co budeš letos dělat?“
„Z čeho letos budeš žít?“
„Máš dost zákazníků?“
A pak hned další týden přijde taková smršť, že nevíte kam se dřív otočit. A pak druhá smršť a pak další a další. Jedna za druhou, nepřetržitě až dodnes. Do jednoho týdne se běžně nahrnou termíny odevzdání tří, čtyř projektů.

Nevýhoda, se kterou je potřeba se naučit pracovat je, že nejde příliš plánovat, kolik kdy bude práce. Projektů, kde by se neposunul termín odevzdání, je naprosté minimum. Bohužel nejde vzít kalendář a „tento týden se odevzdá tohle, další týden pak tento projekt, následující další projekt“. Protože ten si vzpomene, že to potřebuje dříve, ten řekne, že se to o týden až dva posouvá, ti ještě nemají podklady, ale termín platí, atd.
Takže je to takové neustálé „škatulata hejbejte se“.

Do toho děláte mnohdy i koordinátora, protože jsou architekti, kteří zdá se vůbec žádnou koordinaci asi neřeší. Dvakrát se mi teď stalo, že odevzdáte k požadovanému datu prováděčku a následující týden přijdou podklady profese VZT a týden na to volá MaRák, jak že se teda domluvíme na návaznostech? Jako třešničku na dortu pak od architekta posloucháte, proč to a to nemáte zapracované v projektu, a co že jsem měl všechno vědět.
Když se aktivně sháníte po podkladech od napájení, tak Vám řekne: „Já vám žádný podklady nedám, to přece znáte, ne?“ Anebo „Však jste odborník, to přece máte vědět.“ Dva tři dny před termínem odevzdání jsem chtěl podklady od napájení jeřábu, tak mě odkázal na dodavatele. Dodavatel mi však řekl, že se jen tak bavili o koncepci, ale že si u nich nikdo nic neobjednal, takže ani nic neřeší. Ale termín odevzdání pro mě platí.
Děláte pro ně první poslední, o půl jedné ráno skládáte podklady, které má řešit inženýring (který samozřejmě asi nikdo nedělá, takže se z ničeho nic dozvíte, že to chtějí po Vás), ale pak si stejně vyslechnete. Půl roku se bezvýsledně ptáte po harmonogramu, ať si to můžete všechno nějak naplánovat. Pak najednou, že se příští týden honem honem začíná dělat výběr zhotovitele. Sorry, ale přijďte nejdřív na měsíc. Navíc ze stavebka? Nejsem kouzelník. Takováhle spolupráce pak moc nebaví.
Nedělám to často, ale řek jsem jim, ať si najdou jinýho projektanta. Což jsem samozřejmě hned ten nejhorší ze všech, protože nemůžou najít jinýho blba, kterej by jim všechno tohle, navíc hned jak si vzpomenou, a nejlépe i zadarmo, zajišťoval.

Že se po profesi elektro chce odevzdání ke stejnému termínu, jako mají profese ostatní, to je zdá se asi (bohužel) standardem. Fascinuje mě ale, že se letos docela často chce po profesi elektro odevzdání dokonce v předstihu před ostatními profesemi. To postrádá logiku. Ideál je však takový, aby silnoproud, který musí vždy čekat na požadavky a podklady od ostatních, tak aby odevzdával o týden později. Zatím jsem však narazil pouze na jednoho jediného osvíceného architekta dva osvícené architekty, kteří tuhle jednoduchou zásadu pochopili.

Taky jsem si nedávno vyslechl, proč cosi nemám v projektu (jednoduše proto, že to po mě nikdo nechtěl a ani nikdo nedal žádné podklady) s dovětkem „Přece Vás nemusím pořád kontrolovat, ne?„. Inu pozor na to, pokud si najímáte subdodávky. Při listování Občanským zákoníkem jsem v rámci studia narazil na tohle:

§ 2914

Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

Pokud své subdodavatele vybíráte hlavně na základě kriteria nejnižší ceny, myslíte si, že provádíte „pečlivý výběr“? Anebo, jak bývá u projektantů elektro velmi často k vidění, že ve výstavbě projektují subjekty bez živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ (což je mimochodem snadno kontrolovatelné na webu ARES), či někteří projektují úplně bez vyhlášky 50/1978 Sb., tak pokud si takového projektanta jako svého subdodavatele vyberete, domníváte se že jste jej „pečlivě vybrali“? Ne? Ani jej nekontrolujete (nedohlížíte na něj)? Ne? Tak to k Vaší smůle chtě nechtě ručíte za škody jím způsobené. Ale zas byl levnej, ne?

PS: Byl jsem nedávno na jedné přednášce o vadách dokumentací. Nějak se tam stočila diskuse a jeden z posluchačů se začal horlivě vyjadřovat, jak za ty vady může hlavně ta krize, když se musí projektovat pod cenou, a kdesi cosi. Přednášející na to ale z mého pohledu výborně zareagoval: „Jaká krize pane? Zkoušel jste v poslední době sehnat nějakou stavební firmu? Týdny až měsíce dopředu mají všichni plno, jsou firmy, které jsou zasmluvněné i na rok dopředu! To, že děláte pod cenou není problém krize, ale problém Vás projektantů, kteří jste ochotni za takové ceny dělat!„
To jen tak k nedávnému příspěvku o cenách.