Završil jsem úspěšně 4. semestr a tím pádem i druhý ročník.
Podařilo se mi i domluvit si vedoucího bakalářské práce na vlastní téma.
Říkal, že se mu líbí, ale že nebude jednoduché. Že budu mít co dělat, abych se vešel do 30, max. do 40 stran.
Zatím je bakalářka pracovně nazvaná „Odpovědnost projektanta vyhrazených technických zařízení elektro„.
Přes léto bych ji chtěl mít napsanou, dát ji několika lidem přečíst, poslechnout si připomínky.
Co tak od druhého semestru sbírám myšlenky, tak to má přes 90 stran zápisků.
No … budu mít co dělat.

Nevím tedy, který inteligent pro tento semestr sestavoval rozvrh, ale příliš se u toho evidentně nepřemýšlelo. Jeden týden máte dvě vyučovací hodiny na 8 ráno. Týden na to dvě vyučovací hodiny na jednu odpoledne. Týden na to jednu (?) vyučovací hodinu na jednu odpoledne. Týden na to dvě vyučovací hodiny na 8 ráno. Týden na to dvě vyučovací hodiny ve 3 odpoledne. Týden na to … no prostě to co by se dalo naskládat do dvou dnů, bylo rozfrcané do sedmi samostatných dní. Jezdit z Prahy do Brna na 8 ráno je teda taky mňamka.

BZ402Zk Daně a správa daní

Jeden z nejlepších vyučujících, už jsme jej měli v Základech finančního práva.
Hned první hodinu jak došel, tak se uklonil se slovy „všechna čest všem, co dokážou někam dorazit na 8 ráno“ 🙂
Jediné, co je potřeba správně pro život umět, je daňové právo (princip autoaplikace).
Máme si rovněž v praxi dávat pozor na vyhledávací činnost finančního úřadu (neboli „rekognoskace terénu“ 🙂 Přijdou dva správci daně (jen tak, bez zahájení řízení), já jsem povinen jim poskytnout součinnost, mají právo do všeho nahlížet a klást dotazy, na závěr se sepíše protokol z ústního jednání.
Taky pozor obecně na podepisování jakýchkoli protokolů na finančním úřadě. Jednak je to silný důkazní prostředek (podpisem jsem uznal, že je to takto pravda), jednak pokud je sepsán protokol, tak finanční úřad nemá povinnost sepisovat odůvodnění, a já tím pádem ztrácím možnost se proti němu odvolat …

BZ403K Úvod do trestního práva hmotného a procesního I

Otřesné rozdíly ve výuce, kdy jednu hodinu máte jakéhosi doktoranda, který bez jediného slajdu v sedě cosi mumlá za katedrou (z této přednášky jsem fakt vůbec nic nepochytil, ani vlastně nemám tušení, o čem jako že byla) a další hodinu po něm přednáší soudce a všechno má úplně diametrálně jinou úroveň.
Zajímavé, poučné, zábavné, a plné příkladů z praxe:
„Obviněný nemá povinnost mluvit pravdu, může dokonce beztrestně lhát. Jediné na co si musí dávat pozor je, aby nikoho křivě neobvinil. Naproti tomu svědci mají povinnost vždy mluvit pravdu, jinak se dopouští trestného činu křivé výpovědi. Ze své pozice soudce nicméně vždycky každému radím … kdyby Vás nedejbože někdy měli někdy vyšetřovat kvůli trestnému činu, využijte svého práva nevypovídat. Počkejte si, co na Vás orgány činné v trestním řízení budou mít, neb mají ze zákona povinnost shromažďovat důkazy nejen proti Vám, ale i ve Váš prospěch. Co najdou, to po skončení vyšetřování zjistíte ze spisu. Když budou důkazy nezvratné, tak se u soudu ke všemu doznejte, neboť přiznání je polehčující okolností a musí se k němu přihlížet. No a pokud žádné pádné důkazy proti Vám mít nebudou, tak Vás musí soud osvobodit …„

BZ404Zk Vnější ekonomické vztahy EU

No jo, už je to tu zase 🙂
Jakoby nestačila Evropská Unie v prvním semestru. Tentokráte to bylo z vnějšího pohledu mezinárodního práva. Úplně moc nerozumím, proč se otázky mezinárodního obchodu řeší ve studijním programu „Obchodněprávní studia“, když existuje přímo studijní program „Mezinárodněprávní obchodní studia“?
A proč místo těchdle debilovin nemáme třeba radši něco o veřejných zakázkách … ?
I když … zase na obhajobu, vyučující sice první hodinu prohlásil že se omlouvá, ale že ta látka bude nezáživná. Jak jsem se to v posledním týdnu učil, tak mi to zas tak nezáživný nepřišlo, v zásadě to bylo poměrně jednoduché. Uvnitř EU je vnitřní trh, k tomu pravidla importu/exportu, že vnitřní smlouvy a pravidla EU jsou bez významu pro ostatní účastníky mezinárodního práva, a tak. Takový pohádky, celkem dobře se to učilo.
I když k čemu mi to má být dobré, to teda netuším.

BZ405Zk Základy pracovního práva

Pracovní práva zaměstnanců. Socialismus jako vyšitej.
On je zaměstnavatel poměrně chudák, se ani nedivím, že se to tak kde kdo snaží obcházet švarcsystémem.
Poslední hodinu přišel mladej týpek, co po pár minutách budil dojem že má dost věcí jak se říká „v paži“. Začal hned tím, že na nějakém školení pro personalisty prohlásil, že v pracovních vztazích jsou v pozici smluvních stran dva blbci … blbec personalista na straně zaměstnavatele, kterej tomu nerozumí, a blbec zaměstnanec, kterej tomu taky nerozumí. Což prej všechny rozhořčilo a psali na něj stížnosti. Pokrčil rameny „a co já jako s tím?„. Taky povídá „Máte někdo podepsanou hmotnou odpovědnost? No tak ta je v drtivé většině případů absolutně neplatná, protože nejsou splněny její podmínky. Po mě třeba chtěl zaměstnavatel [tzn. škola] podepsat hmotnou odpovědnost za počítač v kanceláři. Tak jsem mu ji podepsal, ať je spokojenej. Já jsem taky spokojenej, protože vím, že mu je k ničemu, neb je absolutně neplatná. A proč? No protože podmínkou hmotné odpovědnosti je, že mám věc v osobní dispozici. Jenže když se mnou sedí v kanceláři další tři lidi, má od ní klíče uklízečka a ještě vrátnej, tak jaksi není jen v mé osobní dispozici, že.“ Celou přednášku o odpovědnosti měl výbornou.
U zkoušky mi povídá co že dělám? Jako OSVČ, že? Podle toho jak to (ne)ovládáte je to vidět …
To mě potěšilo. PS: vydržet celý klip!

BZ406Zk Základy práva životního prostředí

Tak tento předmět teda překonal i mé nejdivočejší představy. Zlatá EU 🙂
Todleto se vyšvihlo na absolutní vrchol opruzu a zbytečnosti. Naprosto neuvěřitelné kvantum zákonů, vyhlášek a dalších nesmyslů, které se týkají nějaké oblasti životního prostředí. A vše ještě zpečetěno tím, že se u zkoušky nesměly ani používat předpisy. Todleto je přesně ten předmět, který se musíte úplně zbytečně nadrtit, abyste hned jakmile vyjdete ze zkoušky všechno hodili do prvního koše, který potkáte, neboť je Vám to celé úplně k ničemu.
A přesně tak jsem i udělal.

BZ409Zk Právo obchodních společností

Konečně jsem pochopil, jak je to s těmi eseróčky a akciovkami.
Pořád mi nebylo jasné, k čemu tam jsou ty valné hromady a dozorčí rady a všechno mi to vždycky splývalo v jeden maglajs. Takovéto předměty patří do studijního programu „Obchodněprávní studia“, a ne ta předchozí pakárna.
Mimochodem krásná konstrukce, jak se zbavit veškeré odpovědnosti, je založit/pořídit si akciovou společnost (akcionáři vůbec neručí za závazky společnosti) a v ní se nechat zaměstnat (uplatní se ochranná funkce zaměstnance podle pracovního práva). Ne ale na pozici představenstva / statutárního ředitele, na obchodní vedení si najmout někoho cizího (protože ten ručí za spoustu věcí). A vytvořili jste model, kdy projektant – podílník společnosti, současně v ní zaměstnán – vůči třetím subjektům vůbec za nic neodpovídá (vůči těm odpovídá společnost-zaměstnavatel), vůči zaměstnavateli pak z nedbalosti odpovídá pouze do výše 4,5 násobku své mzdy.
Kam se nám v tom ztratila ta dokola omílaná odpovědnost projektanta?

BV403Zk Sociální komunikace

Jeden z povinně volitelných předmětů. Slovy klasika … tak to byla veliká, veliká chyba!
Neskutečnej vopruz a neskutečně k ničemu. Opět se mi po několikáté potvrdilo, že pro praxi jsou mnohé vyučované předměty naprosto nepoužitelné. V hodinách se díváte na jakási videa o rétorice, anebo o etiketě. U zkoušky pak máte sypat definice z čeho se skládá komunikace a podobné nesmysly (komunikátor / komunikační záměr / komunikant / komuniké (sdělení) / médium / smysl sdělení / efekt sdělení / informační bariéra / zpětná vazba). Todleto fakt nikoho před lidma mluvit nenaučí a pro ty co už před lidma mluví to nikam dál neposune.
Mávnul jsem nad tím rukou a nechal si předmět zrušit.

Tak mi začaly poslední prázdniny 🙂