Nic není dokonalé, v minulosti se mi už párkrát spolupráce nepovedla.
Což mě samozřejmě vedlo k zamyšlení, v čem byl vždycky problém? Co bylo společnými znaky?
Co dělat jinak, aby to fungovalo, případně na co si dát příště pozor?

Prvním znakem který mě napadl je panský způsob vystupování.
My jsme zákazník a ty budeš skákat, jak my budeme pískat. V takových případech není příliš prostoru pro nějakou komunikaci, pro nestandartní řešení … pro tvoření. My jsme ti architekti, my jsme ti odborníci, my jsme ti borci. My nejlíp víme, jak na to. Ty jsi nula, nutné zlo. Už tak jsi byl drahej, tak to nějak vyřeš a hlavně nás s tím moc neotravuj. Tady jsou průběžné termíny, podle kterých budeš skákat (rozuměj předkládat rozpracovanosti). K tomu drž hubu a krok a bude to fungovat. My tu určujeme pravidla. A pak zaplatíme, až jak nám to vyjde.

Takových expertů už jsem stačil potkat několik.
Je pravda, že asi je můj problém fungovat v takovémto uspořádání.
Asi jsou projektanti, kterým takováto spolupráce vyhovuje.

Druhou kategorií je pak „mazání medu kolem huby“.
Jakmile někdo začne sám od sebe vehmentně něco cpát, většinou to nevěstí nic dobrého. Jednou se mě architekt ani neptal na nabídku, a už mi cpal že mi za projekt dá 150 tisíc. Blbec jsem mu tehdá na to skočil a dopadlo to pro mě samozřejmě blbě, jak jinak. Nedávno zas jiný už už posílal objednávku, aniž bych vůbec viděl nějaké podklady k nabídce. V takových chvílích je potřeba se mít na pozoru, což se obou případech potvrdilo.
Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.

Do třetí kategorie bych zařadil zákazníky pod tlakem.
Ať už termínovým, cenovým, odborným, jakýmkoli. Jediný efekt je ten, že jsou nervózní a svou nervozitu pak přenášejí dál. To se pak na Vás sypou výtky za sebemenší blbost, aniž jste sami vůbec něco způsobili. Nebo musíte řešit průsery jiných, když zaspí. Nedají Vám podklady. Neřeknou, že něco má být jinak nebo něco chtějí nějak. Případně honem honem, k nějakému datu to musí být na 90 % … a pak se to znovu celé předělává, protože jste jediná profese, kdo to k danému termínu měl hotové. Samozřejmě zadarmo, v ceně.

Ještě jednu kategorii sem lze přiřadit. Korupci.
Pokud se někdo někam protlačí díky tomu, že někoho podmázne, tak jsou pak všichni strašně opatrní. Připosraní. Nesmí se říkat nevhodné věci. Jazyk za zuby, na nic se neptat, nezajímat se … a nějak to udělat, víc nepotřebujem. To poznáte hned, že není všechno úplně v cajku.

A kdy to funguje?
Když je spolupráce postavená na otevřené důvěře.
My důvěřujeme, že splníte na čem jsme se domluvili, a já zas důvěřuju, že zaplatíte řádně a včas.
Ta důvěra musí být oboustranná. Přemýšlím nad zákazníky, se kterými spolupráce funguje. Jsou otevření diskusi. Jsou otevření nápadům. Nemají potřebu mě kontrolovat, hlídat, buzerovat. Co se domluví, to platí. Napadlo nás, že by možná bylo lepší to udělat jinak, takto a takto, protože takové a takové důvody. OK, zkuste to.
Taková práce pak baví a věřím, že je přínosem pro obě strany.