Po dvou a půl letech bádání a psaní byla dnes zveřejněna má bakalářská práce.
Odhadem do měsíce by tam měly přibýt i posudky vedoucího práce a oponenta.

Jak vůbec vznikl nápad na toto téma?

Že jsem se nějak dostal na právnickou fakultu už jsem psal.
Poté, co jsem byl v červnu 2014 úspěšně přijat, vyšel v časopise Elektro článek, jak projektant elektro za všechno odpovídá. Tou dobou už mi však na základě předchozích událostí (viz níže v poděkování) bylo víceméně jasné, že je to opět nic neříkající blábol (včetně plácání o tom, jak není stanovena povinnost dodržovat normy; viz poznámka pod čarou č. 34 v bakalářské práci, ale o tom už jsem psal). U projektanta nešlo o nic jiného, než o opsaný § 159 odst. 2 stavebního zákona, doplnění pár řádky o protokolu vnějších vlivů, bez jakýchkoli dalších souvislostí. Tehdy jsem na něj napsal reakci. Což samozřejmě vyvolalo nevoli, neboť co si to dovoluji zpochybňovat názor čestného předsedy ESČ, Elektrotechnického svazu českého!? Každopádně oběma autorům v odkazech je nutno poděkovat, neboť bez nich by též práce patrně nikdy nevznikla. Neb mě jejich přístup vyburcoval. Hned v prvním semestru jsme měli předmět základy akademického psaní, kde jsme v říjnu/listopadu 2014 dostali za úkol dát dohromady odůvodnění tématu případné budoucí bakalářské práce. No a v tu chvíli mi to tehdá všechno seplo …
… vždyť já jsem na té škole proto, abych to téma probádal!

Jak práce vznikala?

Dlouho a těžko, přetěžko …

Hned někdy z kraje prvního ročníku jsem začal sbírat a sepisovat vše, co se k tématu dalo sehnat.
Čehož teda úplně moc nebylo, protože na téma odpovědnosti projektantů nejspíš nikdo žádnou práci ještě nepsal. Proč taky, když „projektant odpovídá„? A pokud napsal, tak to zase bylo jen opsání odstavce ze stavebního zákona, bez dalších návazností. Víceméně jsem asi rok dohledával souvislosti, pročítal hromadu cizích závěrečných prací na všemožná témata (obchodní závazky, vadné plnění, projektová činnost, výstavba, ale i další nesouvisející témata), pak jsem přečetl hromadu knih, jejichž odkazy mě v těch pracích zaujaly, pročítal stohy judikatury.
Vznikla první asi 80 stránková slátanina všeho možného … včetně prvních schémat:

V průběhu 2014-2016 jsem absolvoval i nemálo „právních“ přednášek na ČKAIT, o odpovědnosti autorizovaných osob, o vadách staveb, smlouvách o dílo, o stavebním zákonu, o veřejných zakázkách, atd. Některé z nich byly vynikající, zejména Mgr. Šianský, JUDr. Adámková, JUDr. Bányaiová, JUDr. Klee. Nicméně tito už tak jednoznačně netvrdili, že by projektant odpovídal vždy a za vše. Začínalo to postupně do sebe všechno zapadat. Včetně třeba i rozsudků citovaných v práci, nad kterými člověk zůstával zírat v němém úžasu, jak může být vše jinak.

Ve druhém ročníku jsem tu první verzi nicméně odložil a začal tvořit verzi druhou. Snad lepší.
S postupem víceméně stále stejným; pročítání závěrečných prací, podle nich knihy, ze kterých čerpaly zajímavé myšlenky, stejně tak odkazovaná judikatura. Někdy ve druhém ročníku jsme měli předmět základy civilního procesu (neboli jak to chodí u soudu). Což se tehdy sešlo i s neplatiči, tak jsem si tehdy řekl, že bude dobré si probíranou látku vyzkoušet i v praxi … a víceméně z tohoto důvodu jsem je zažaloval (spory byly o nevýznamné bagatelní částky do 10 tis, z tohoto pohledu to nestálo za řeč; a jelikož nebylo moc co ztratit, tak proč ne?). A přípravy k soudu mě pak zase navedly na mnohé další poznatky do bakalářské práce. Tehdá jsem si tak myslel, že do konce druháku práci dopíšu, přes prázdniny ji dám přečíst 5-10 lidem, pak to jen doladím a bude hotovo. Chyba lávky! Koncem druháku jsem od jiného vyučujícího dostal doporučení na vedoucího bakalářské práce, tak jsem jej šel požádat, jestli by mi téma vzal. Říkal, že téma se mu líbí, byť já už tou dobou docela tápal, jak s tou prací dál. Nabobtnalo to na 90 stran mnohdy i žoviálního žvanění, přičemž dost kapitol ještě nebylo ani napsaných.
Trochu (dost) jsem se v tom začal ztrácet.

Nicméně vedoucí práce do toho přišel v pravou chvíli. Udal mi směr, kudy by se měla práce ubírat a co by měla řešit, dal mi limit, že by neměla mít víc jak 30-40 stran (eh?!), dal mi pokyny co má sepsané pro diplomanty, ve kterých byla spousta výborných podnětů. I další výborné literatury.

Stalo se tudíž nevyhnutelné. Vše dosud napsané jsem odložil a začal psát dotřetice znovu.
Od léta do podzimu 2016 jsem dal dohromady kostru finální podoby a sepsal jakousi předfinální verzi. Teď už to šlo trochu jednodušeji, neb jsem měl v hlavě poznatky předchozích dvou rozpracovaností. Během předposledního semestru jsem nicméně makal a psal „o-sto-šest“, neb mi vedoucí práce nabídnul, že si ji přečte a opřipomínkuje. Teprve ale až koncem listopadu 2016, tedy více jak po dvou letech, spatřuje světlo světa ucelených 35 stran textu k připomínkování. Práce tehdy ještě neměla závěr, ale podobnost s finální verzí už vidět byla. Stejnou verzi jsem na podzimním úvodu do projektování dal narychlo přečíst i Jiřímu Horákovi, kterému se tam však myslím některé věci příliš nelíbily. 🙂 Za únor a březen jsem pak reflektoval připomínky obou, a práci dopsal.

Strašně dlouho jsem se třeba trápil se závěrem. Nevěděl jsem si rady, co do něj napsat. Je ale fascinující, jak některé věci za Vámi přijdou úplně samy. Šel jsem předposlední březnovou sobotu ještě dohledávat nějaké drobnosti do města do komentářů k občanskému zákoníku a po cestě zpět mě začaly napadat kompletní věty. Jedna za druhou. Až jsem musel vytáhnout telefon a začít si to diktovat, abych to nezapomněl. Takže závěr ke mě přišel sám, ten jsem jen zapsal 🙂 Ostatně spousta věcí přicházela sama naproti. Jedu takhle jednou vlakem z/do Brna a v 1. třídě dostanete noviny. Zprávy nesleduji, takže ani tisk nečtu, ale co po cestě dělat, tak to prolistuju. No a v jednom článku je tam odkaz na rozsudek, který mi přesně zapadl do práce. Nevěřte však, že by existovaly náhody.

Neumím si vůbec představit, kdybych neměl rozpracované vlastní téma, jak bych případnou jinou bakalářku měl napsat za půl roku (zadání a výběr témat je někdy tuším v září/říjnu, odevzdává se v polovině dubna).
To musí být pro studenty docela masakr.

Poděkování

Díky patří mé ženě za prvotní impuls, zdali si nechci dát přihlášku na MU PrF.
Ale zejména za veškerou podporu, kterou mi po celou dobu dávala a dává.
A stejně tak i za pomoc s jazykovými korekcemi práce.

Děkuji Ing. Tomáši Kainrathovi, díky jehož reklamaci v roce 2013 mi JUDr. Ondřej Kochman poprvé nabořil dogma „projektant odpovídá“; současně mi tím též oba dali i jeden z impulsů ke studiu. Děkuji doc. JUDr. Ing. Josefu Šilhánovi, Ph.D. za přijetí mého vlastního tématu, a za nasměrování v mém tápání ohledně jeho zpracování.

Děkuji Ing. Jiřímu Horákovi a Janu Bočkovi za naše odborné debaty, které mne nutí přemýšlet více v souvislostech a neustále mne posouvají dál a dál. Děkuji diskutujícím na diskuse.elektrika.cz za rozšiřování mých obzorů. Děkuji všem, kteří se zapříčinili vznik této práce, ač o tom sami možná ani neví. Děkuji Lence Parýzkové, Ing. Josefu Košťálovi a Michalu Randovi za vloženou důvěru, za možnost publikovat a přednášet, což nepochybně též přispělo k úrovni této práce. Děkuji Jaroslavu Dokoupilovi za pomoc s překladem abstraktu a klíčových slov (jemu můžete mimochodem poděkovat i za to, že tento blog vůbec existuje :-).

Dík patří i všem podvraťákům, které jsem dosud potkal, neb z chyb se člověk nejvíc učí.
Všechno souvisí se vším a i oni mnohým přispěli k této práci.
Budiž jim proto tímto všem odpuštěno.

Jaká je tedy odpovědnost projektanta elektro?

Hmm … na lehkou otázku nelehká odpověď.
Každopádně není absolutní, jak se tvrdilo v odkazovaných článcích na začátku.
Ale pozor, kliknutím na odkaz otevíráte Pandořinu skříňku 🙂

7 komentářů: “Odpovědnost projektanta elektro”

1. Opatovice napsal:

   1. 1. 2022 (1:10)

   Znám projektanta, který nerozeznává běžný rozvaděč od rozvaděče strojního zařízení (vodič PEN).
   Jeho firma je samozřejmě dodavatelem zakázky.
   Třetina, někdy i polovina norem v technické zprávě je neplatná.
   Největším průšvihem je skutečnost, když výchozí revizi provádí RT dodavatele.

   Odpovědět
2. Jan Hlavatý napsal:

   22. 6. 2017 (9:09)

   Víte, na toto není potřeba žádných školení. K tomu stačí sebrat odvahu, zvednout telefon a zavolat mi. Mnozí to takto už udělali a dlouhodobě spolu spolupracujeme, konzultujeme, vzájemně se vzděláváme 🙂

   Odpovědět
3. Pavel Štumpf napsal:

   21. 6. 2017 (16:11)

   Dobrý den,

   školení by mohlo mít formu podobnou vztahu student vš – vedoucí diplomové práce, tedy že projektant by vytvořil projekt a šel by ke zkušenému projektantovi na konzultaci. Ten by mu sdělil, co by měl opravit, co je patrně špatně, kde použil staré normy atd. a tak by se vzdělávali oba. Bylo by dobré, kdyby takováto konzultace byla pro začínající projektanty finančně dostupná, tedy např. 200-300/hod nebo procentuálně z ceny projektu.

   Odpovědět
4. Jan Hlavatý napsal:

   22. 5. 2017 (12:04)

   Podle mě všechno souvisí se vším. Až budou projektovat jen ti, co k tomu mají oprávnění (zejména živnost „projektová činnost ve výstavbě“), a až přestanou projektovat za nesmyslně nízké ceny, tak se nebudou muset bát, že je nějaká tisícovka zrujnuje. Taky nebudou muset hrnout jeden projekt za druhým, a budou mít trochu víc času to dělat pořádně, a třeba si to po sobě i zkontrolovat (a ne jen neustále kopírovat nesmysly Ctrl+C/V).

   Protože jakýkoli projektant (i ten začínající) má povinnost plnit bez vad a podle norem (viz strana 9). Bez jakýchkoli vad. Podle Vás, pokud někdo projektuje podle neplatných norem, tak projektuje správně a bez vad? Viděl jsem několik projektů z poslední doby, ve kterých se jelo i podle 20-30 let neplatných norem. To je dobře? Podle mě ne, podle mě to je na omlácení o hlavu. Když si sám něco objednáte a zaplatíte, tak Vám nebude vadit, když to bude dělat někdo, kdo to dělat ani nemá, a ještě to třeba bude blbě? Mě by to teda vadilo dost.

   O čem by to školení, o kterém píšete, mělo být?

   Odpovědět
5. Pavel Štumpf napsal:

   22. 5. 2017 (10:22)

   A kdo by měl tu pravomoc rozhodnout o tom, co je ještě sankciovatelná chyba co ne? A je opravdu uvedení neplatného předpisu či normy důvod k sankci – nejsou to spíš chyby typu špatně vypočítaná bezpečná vzdálenost či nesprávně navržená selektivita? A nemyslíte si, že by to mohlo začínající projektanty úplně odradit a zrujnovat? Nebylo by lepší vymyslet spíše nějaký způsob školení a podpory pro začínající projektanty?

   Odpovědět
6. Jan Hlavatý napsal:

   13. 4. 2017 (21:03)

   "SZ" viz seznam zkratek na začátku práce = stavební zákon.
   Tedy v režimu SZ = v režimu stavebního zákona.

   Co se týče kontrolního projektanta … pokud bych byl v pozici objednatele projektanta (elektro, či jakékoli jiné profese), klidně bych toto dával do smlouvy každému subdodavateli. Prostě když tam bude mít chyby (např. neplatné předpisy, neplatné normy), tak holt zacvaká toho, kdo to po něm zkontroluje a tydle chyby tam najde. Samozřejmě pokud bude mít vše dobře, žádné chyby kontrolující projektant nenalezne, tudíž nic cvakat nebude.

   Tedy projektant subdodavatel mi předá dokumentaci, já ji předám jinému projektantovi z oboru, který provede kontrolu (neb objednatel nemusí úplně rozumět subdodavatelské profesi). Čím víc chyb kontrolující projektant nalezne, tím víc si vydělá.

   10 chyb = 10x 1.000,- = 10.000,- Kč
   0 chyb = 0x 1.000,- = 0,- Kč

   Hnedle je motivace plnit řádně.
   Stejně tak kontrolující projektant má motivaci kontrolovat pořádně.
   Dle mě jednoduchý a férový systém.

   Odpovědět
7. Pavel Štumpf napsal:

   13. 4. 2017 (15:57)

   Dobrý den,
   gratuluji k bakalářské práci, určitě záslužná práce.

   V BP jsem narazil na výraz "režim SZ" – co jím míníte?

   Dále mě zaujala práce kontrolního projektanta. Ten by tedy byl najat pouze v případě, že by objednatel v projektu nalezl chyby a ty by chtěl opravit od kontrolního projektanta nebo by kontrolní projektant nejprve zkontroloval projekt a dostal by počet chyb x 1000,- :-).

   Děkuji

   Odpovědět